White Cloak, Light, Rainbow Color, Infinity, No they are not Queen

~Úvod~

Rok 1970, Londýn
Z Pohledu Rogera

Byl deštivý den, jako je v tomhle ročním období na Londýn zvykem .
Nasadím si kapuci a šouravím krokem se vydám směrem k mojí zubní ordinaci.
Chodím tam jen za účelem výdělku, nemám tu práci rád, od mala jsem stále do něčeho třískal, měl jsem přebytek energie, kterou jsem si nejraději vybíjel na hudební výchově když jsem mohl hrát na bicí.
Byla to jediná na kterou jsem se na střední škole těšil, jelikož zbytek pro mě byly chvíle utrpení které, jsem musel nějak přežít.
Milují to, miluji ten zvuk toho, když se dotknete paličkou o činel a ono to zařinčí, při hraní jakoby všechny starosti všedního dne šly stranou, připadám si jako pták, tak volný poletující vysoko nad všechnu tou realitou a všech lidí v ní.

Celý můj život je jedno snění mimo realitu, chtěl bych být bubeníkem, abych mohl dělat co mně naplňuje, hrát na koncertech a užívat si těch nespočet fanoušků skandující naše jména, ovšem zatím se jenom šťourám lidem v puse v jedné zapadlé ordinaci nakonci města od které právě odemikám skleněný dveře.

Lacně strkám klíče do zámku a vcházím do bílé místnosti,kde zpatřím mé oblíbené kolečkové křeslo společně s lehátkem pro pacienty a jedno malinké bílé umyvadlo vedle něj.

Líným krokem a ze neutrální náladou dojdu k oknu,kde roztáhnu žaluzie a otevřu okno na ventilačku, abych pustil do místnosti trochu kyslíku.
Pak si přitáhnu opatrně černou točící se židličku a sesunu se do ní, jako klubíčko s kterým si běžné pohrávají kočky.
Vytáhnu ze šuplíku štos papíru a zašmátram v  prouteným košíčku na dřevěném  psacím stole  s různými spirálami nějakou propisku,kterou zkusím rozepsat na předloktí své levé ruky .
Zamračím se nad tím, že opět tu není žádná funkční propiska a podepřu si poraženecky hlavu dlaní, jenže jí pak rychle oddálim je chladná jako kdybych jí strčil do ledničky .
Otočím se na židly a svůj zrak směřují k oným skleněným dveřím .

,, Alenko,zavolejte prosím prvního pacienta" na svou šarmantní blonďatou sestřičku  s poměrně dlouhými nohami, které zvýrazňuje její postavu ještě tím, když si vezme rubínově červený lodičky a její vlnité vlasy sahající až po lopatky, jejímu vzhledu přidávají na jejím osobním kouzlu.

Alenka,ke mně přicupitá s horkou kávou jejíž vůně se line po celé místnosti a já mám v okamžiku alespoň o trochu zlepšenou náladu.
Její skromný  úsměv zářící jí na albastové tváří  mi značí, že jde zavolat prvního ranního pacienta .

~

1970- Londýn (Velká Británie - Anglie)
Pohled Dr. Briana Harolda Maye

Bylo klasické londýnské deštivé pondělní ráno a já jsem kráčel parkem k menší hvězdárně na kraji města.
Má běžná práce se skládala z přednášek, které jsem dělal dětem, většinou z mateřských či základních škol. Občas se, ale vyskytla i situace při které si přednášku objednali dospělí a to většinou kvůli obnovení svých znalostí či kvůli úkolům, který dostaly jejich děti a oni si s ním neví rady... I takové případy bohužel existují, ale pryč od lidské neschopnosti hledání v knihách.

Další podstatnou částí mé práce je sledování a zapisování polohy hvězd a planet, občas u dalekohledu sedím klidně i od rána do rána a to jen s přestávkami na čaj, záchod a svačinku.
Mou další vášní je hra na kytaru, když jsem byl mladší tak jsme jednu společně s otcem vyrobili ze starého krbu. Má nádhernou černevenou barvu a proto dostala jméno Red Special, je pro mě nepředstavitelné, že bych o ní někdy přišel... Byla by to má smrt.