Lovec ↔ 19 days au [mo guan shan x he tian]

3. kapitola třetí | jako sekera na dříví

Neopovážil se zamhouřit oka. Dnešek byl únavný, protože ve škole se málem porval s klukem z vedlejší třídy, který se choval jako totální debil a to Moa neskutečně dovádělo k šílenství. Obzvlášť, když si ten kluk vzal do huby jeho jméno.

Bohužel na podlaze krev nebyla, protože přišel tělocvikář a oba pěkně vyždímal.

Což znamenalo, že útěkem se nevrátí do školy? Díkybohu, aspoň něco pozitivního, ty parchanty nechce ani cítit.

Přesto ho žrala myšlenka na jméno Zou Lang. Kdo to je a jak se s ním matka zná? Rozhodně Moovi chyběly části, od kterých se mohl odrazit; už tak byl vytočený doběla a tahle úvaha ho nutila kousat si ret až do krve.

Čarodějové žijí ve skupině jen když mají společnou krev. Pokud nemají nikoho příbuzného, stávají se samotáři, kteří si hledí jen svého a jsou poučeni o chování ve společnosti, aby nebyli chyceni lovci nebo lidmi.

Zlatavé oči prozrazují stejně tak jako vibrace ve vzduchu. Když lidem naskočí husí kůže, řeknou si, že se mění počasí, ale když to ucítí lovci, automaticky ví, že v blízkosti se vyskytují děti přírody se schopností ovládat magii.

Byl Zou Lang samotář nebo zástupce rodinné krve? Jak je mocný a vlivný?

Zrzek se podíval na svou matku. Nevypadala, že by měla strach z jiného čaroděje. Ona a Mo byli dva, kdyby došlo k potyčce, není šance, že by vyhráli, pokud se bude jednat o vlivnou rodinu nebo mocného samotáře.

Střety dvou rodin jsou nebezpečné – tak byl matkou učen a Mo nechápal smysl, když právě jeho matka hledá pomoc u jiného uživatele magie.

Podle matčiny tváře dokázal syn říct, že si byla svým rozhodnutím jistá. Ale zrzek nedokázal číst v lidech, dokázal číst jen těla, která na něj útočí, nikoliv emocionální stránky člověka.

Kočky byly jasné.

Sklopil v nezájmu pohled k Yanjīngovi. Díval se na zrzavého kocoura ostře, zornice připomínaly žraločí štěrbiny.

Ty asi víš, kdo se skrývá za tím jménem. Řekneš mi, proč mu matka tak důvěřuje?

Normální kočka by zasyčela, ale tahle zrzavá guče chlupů se ani nehnula.

Máš skvělej dar, chlapče, ale to neznamená, že se mi budeš hrabat v hlavě.
Sám uvidíš, kdo se za jménem skrývá. Poradím ti, abys svou kočkovitě divokou auru držel na uzdě, protože ho to může urazit. A proč mu tvá matka důvěřuje? Znají se. To je vše, co ti řeknu. Nebudu za jejími zády říkat něco, co si sama nepřeje.

Takže to víš, řekl v duchu vítězně Mo Guan Shan.

Yanjīngovi se naježila srst na hřbetě.

Odkdy jsi tak mazaný, hochu? O něco jsem asi přišel.

Mo Guan Shan se podíval z okna, stále mluvíc telepaticky s kocourem.

Když se chystám do rvaček, značí to pro mě nebezpečí a budím stránku, která ví, jak se chránit. Potřebuju předvídat a být chytrý.

Zrzek slyšel kocourův smích. Jinak co se týče mezilidských vztahů, jsi tupej jak sekera na dříví.

Mo tiše zavrčel.

Pitomá guče chlupů, řekl si pro sebe zrzek. Snažil se, aby nadávku nevyslal do prostoru, protože jinak bude trpět jak pes.

Chtěl znát, co znamená symbolika vrány. Chtěl toho vědět hodně, ale poznal, že kdyby se Yanjīnga zeptal, kocour by neodpověděl.

Ačkoliv Yanjīnga přivedl domů sám Mo, matka a kocour byli na stejné straně, což přišlo synovi zrádné. Mo věděl, že kocour je starý jako sám čas – doslova devět kočičích životů, proto si s jeho matkou tak rozuměli.

Cítil ale ve vzduchu, že vše, co se nyní děje, je nebezpečné. Proto byl připraven na jakýkoliv útok, jakmile se dostanou do cíle.

Bude chránit svou jedinou rodinu, i kdyby měl přijít o svou duši.