Povídky z jedné maskáčové kapsy

Vzkaz z Verdunu

Deník J. Delacroixe

Úterý 28.11.1916 – nedaleko Verdunu

Dnes odpoledne jsme s jednotkou konečně dorazili do místa, odkud zítra začneme náš útok. Je to tu příšerné. Všude jsou mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Našich i jejich. Je jedno kdo byli nebo za koho bojovali, leží tu všichni stejně. Jediné, co je odlišuje, jsou jejich vybledlé uniformy. Půda je tady nasáklá krví. Všude je jen červená mísící se s hnědým bahnem a černým popelem. Ta směs tvoří nechutnou břečku, po které se jednoduše klouže, když zrovna musíte překračovat mrtvoly. Říká se tomu tady mlýnek na maso a já konečně chápu proč. Jsem jen rád, že s přicházející zimou a chladnějším počasím není tolik cítit pach zdechlin. To by jen dovršilo nechutnost tohoto místa. Čím déle tu jsem, tím více se bojím. Možnost, že se odsud dostanu je minimální, nezbývá než doufat. Ve zbytku volna bych měl napsat domů, aby přinejhorším věděli, co se se mnou stalo.

Je pár hodin od mého posledního zápisu. Napsal jsem dopis a naše jednotka se nakonec ještě posunula na taktičtější místo pro náš postup. Jak jsme se tak prodírali mezi těmi prohlubněmi zvanými trychtýři, našli jsme list papíru. Překvapilo nás to, nebyl moc zničený jen dost nasáklý krví. Ležel nedaleko jednoho z našich vojáků, kterému taky patřil. Byl to dopis domů a jeho obsah mi moc optimismu nepřidal. Přikládám ho zde.

Drahá matko,

překročili jsme les. Je to hrůza, jeden trychtýř vedle druhého, v každém z nich leží tři nebo čtyři mrtví, Francouzi a Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, kteří zemřeli v červnu, a pak už jen holé kosti těch březnových. Někteří ještě vypadají jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani korunu, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí. Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mě.

Už nestihl poslat svůj dopis, byl to nejspíš jeden z těch, co tu byli zabiti minulý týden. Už je mi jasné do čeho jdu. Měl bych si odpočinout, do útoku zbývá jen pár hodin. Dívám se na svůj dopis rodičům. Doufám, že ho uvidí a stejně tak i mě. Opravdu nezbývá nic jiného než se modlit...

P.S. Text cizího dopisu domů je pravý. Neodeslaný dopis byl nalezen nedaleko Verdunu...