Měsíc s hokejistou

29.kapitola

24.den

Procházela jsem se ulicema Washingtonu a slzy mi tekly po tvářích.

Myslím si, že jsem udělala dobře. Milovala jsem ho tak moc, ze jsem se bála, že mu budu jenom ubližovat. Zastavila jsem se v menší restauraci, posadila se ke stolu a objednala si kávu.

Na mobilu jsem vytočila taťkovo číslo.

,,No Angee?" Řekl do mobilu, hned co ho zvedl.

,,Tati kdy přiletíte?" Zeptala jsem se ho s brekem.

,,Proboha Angee co se stalo?" Zeptal se aniž by odpovděl na mou otázku.

,,Udělala jsem příšernou věc," řekla jsem. ,,Odešla jsem od Jakuba."

,,Hele teď jsme v Londýně a čekáme na přestup. Zamluvím ti pokoj v hotelu, kde budeme bydlet a pošlu ti souřadnice. Ale až tam doletíme budeme se u tebe hlásit a ty mi všechno vysvětlíš."

,,Dobře, šťastný let," kňourla jsem a mobil rychle položila.

Pustila jsem se do kávy, kterou mi během hovoru přinesli. Rychle jsem jí vypila, zaplatila a tím se vzdalovala od Jakuba.

Po dobré půl hodině jsem stála před hotelem. Vešla jsem na recepci a představila se.

,,Ano Váš otec Vám zde nechal zarezervovat pokoj před hodinou, ale bohužel ještě není připravenej. Můžete se zde posadit a chvíli vyčkat?"

,,Určitě," usmála jsem se a posadila se do křesla. Vzala jsem do ruky mobil, abych mohla vytípnout další hovor od Kuby.

Nechtěla jsem s ním mluvit, nechtěla jsem mu dál ubližovat.

Myslela jsem si, že jsem se změnila, ale nezměnila.

Udělala jsem podraz, který se nedal vrátit zpět.

Z mých myšlenek mě vytrhl zniva bzučící mobil, ale na display se místo obličeje Jakuba, objevil obličej Andrého.

,,No?" Zamumlala jsem, když jsem to zvedla.

,,Neříkala si náhodou, že to nikomu neřekneme?" Zeptal se a z jeho hlasu byl poznat vztek.

,,Promiň André, já mu nemohla lhát, né po tom všem," zašeptala jsem.

,,Nenechala si mě k tomu ani nic říct, teď jsem v nemocnici na šití, protože jsem dostal přes hubu a je to jenom tvoje vinna," zavřcel.

,,V jaké nemocnici jsi?" Zeptala jsem se ho a tak mi nadiktoval adresu. ,,André zachvíli tam jsem," řekla jsem mu a mobil položila.

Na recepci jsem si nechala kufr a vyběhla z hotelu. Celou dobu dobu jsem běžela a ani nevěděla proč. Opravdu mi byl ten kluk, co mi celý můj pobyt lezl krkem, pro mě tak důležitej?

,,André," zařvala jsem, když jsem ho viděla sedět na židli a pod sebou měl kaluž krve.

Zvedl ke mně hlavu a podíval se na mě.

,,Já, moc se omlouvám," řekla jsem a objala ho.

,,V pohodě Angee, zachvíli jdu dovnitř," usmál se a ukázala na dveře.

,,Já vím, ale nechtěla jsem vás nějak rozeštvat," zašeptala jsem a hlavu sklopila ke svým rukám.

,,Hele Kuba se potřeboval vybít a já mu možná i rád udělal boxovací pytel.  To já jsem měl pochopit, že láska kterou k němu chováš, je tak velká, že nic nezmění tvůj názor," zamumlal.

,,Díky André," zamumlala jsem.

,,Takže kámoši?" Zeptal se a zvedl ke mně ruku na usmíření.

,,Jo kámoši," zamumlala jsem a ruku stiskla.

xxx

Večer jsem ležela v posteli a přemýšlela. Po dlouhém přemýšlení jsem vytočila Jakubovo číslo.

,,Angee?" Zašeptal.

,,Neprobudila jsem tě?" Zajímala jsem se.

,,Ne jsem rád, že voláš, od rána jsi mi nezvedala telefony."

,,Volám jen, že mám u tebe pár věcí a tak bych si je ráda vyzvedla," zamumlala jsem.

,,Můžu ti je klidně dovézt, kde teď  bydlíš?"

,,Jsem v hotelu, zítra přijedou naši," řekla jsem a po tváři mi stekla osamělá slza. Nebyl tu nikdo kdo by ji setřel.

,,Dobře ozvy se," řekl a mobil položil.

Dívka byla ve svém hotelovém pokoji a celou noc ronila slzy pro chlapce, kterého milovala tak moc až mu ublížila.

Chlapec byl celou noc ve svém domě s lahváčem v ruce a přemýšlel proč dívce nevyznal všechny své city a nestaral se více o to jak se cítí.

xxx

Jak se vám příběh zatím líbí?
Pomalu se blížíme ke konci..