Láska si nevybírá...

4

Hector Line, učitel matematiky, měl zpoždění. Jako každý den i dnes dorazil do třídy o deset minut později. Jeho kroky však šly slyšet na míle daleko.

„Sedněte si, sedněte si a vytáhněte si papíry, dáme si pár příkladů na rozehřátí," oznámil třídě hlubokým hlasem a zamířil ke svému stolu, na který si položil aktovku. Zadíval se na své studenty, kteří vycvičeni, vytáhli papíry, tužky a zadívali se k tabuli.

Teda skoro všichni. Max, kterému byla čísla a písmema naprosto ukradená, se zhoupnul na židli a hodil nohy na stůl. On matiku nikdy potřebovat nebude, bude mít na to lidi. Tak proč by se namáhal? Z batohu si k tomu vytáhl chipsy a s hlasitým šustěním sáček rozevřel.

Pan Line se na chlapce zadíval, ale nic neřekl – tenhle sportovec byl v jakémsi zvláštním studijním programu, na který měli všichni vyučující dbát. „Můžeme? Dneska si dáme několik lineárních rovnic. Pravidla znáte – kdo je spočítá jako první, přihlásí se a řekne výsledek. Body zapíšu do tabulky a- no, však to znáte." A to už zadal první příklad.

Nikoho nepřekvapilo, že za pár okamžiků se zvedla Isabellina ruka. „Iks rovná se čtyři," oznámila s úsměvem a hodila pohledem po Theodorovi ve vedlejší lavici.

Tomu strnula ruka u ramene a zašklebil se. Sice ho předběhla, ale on to tak nenechá!

„Správně," přikývnul učitel a na tabuli k Isabellinému jménu napsat jedničku. Poté zadal další příklad, který vynesl bod pro změnu Theodorovi. Pak znovu odpověděl Theo, načež další tři příklady odpověděla Isabella. Nikdo ve třídě už se skoro ani nesnažil počítat, jen koukali na souboj mozků. Nakonec to skončilo vždycky takhle – ti dva bojovali o první místo v žebříčku, jako by chtěli dokázat, že právě oni jsou ti nejlepší a nejchytřejší.

„A pozor, poslední kolo, ve kterém se dozvíme, kdo zvítězí dneska. Je to deset ku deseti, souboj mezi Theodorem a Isabellou vrcholí. Pozor – závorka iks plus tři mínus závorka sedm iks krát tři rovná se mínus dvanáct iks. Kolik je iks?"

Theo a Iska se pustili do počítání, když tu se náhle všichni zarazili.

Ozval se totiž hlas, který se nikdy do rozehřívacích příkladů nepustil. „Tři osminy," odpověděl Max ležérně a znovu se zhoupl na židli.

Pan Line se zadíval do připravených materiálů a překvapeně vzhlédl. „Je to správně," přikývnul a třída šokovaně otevřela pusu.

Max se prudce posadil, ale zapomněl, jak se roztahuje na židli a spadl na zem. „Cože? Ale já jen něco plácnul!" namítl.

„Ale výsledek je správný," odpověděl pan Line a nejistou rukou napsal na tabuli nové jméno. Max Williams. To je snad poprvé, co se tam kromě Theodora a Isabelly vyskytl i někdo jiný. Učitel byl dojatý – jeho práce začíná přivádět plody. Když něco naučil i toho chlapce, nemusí věšet svou kariéru na hřebík. „A teď se zvedněte ze země a pustíme se do něčeho šťavnatějšího."