Svět Všeho

2

"Ceana. Ceana. Ceana." Začala už skandovat a odříkávat kupina druidů a druidek. Bran jí stiskl povzbudivě ruku. Ceana vyšla vpřed. Jakmile došla doprostřed kruhu, začala zpívat píseň. Tu píseň, která se nerýmuje, ale která má schopnost ochránit vesnici. Měla nádherný hlas. A úžasně zpívala. Byl to dokonalý hladivý pocit, ji poslouchat. Nejdříve byla nervózní, ale do písně se velmi rychle vžila.

"Dìon am baile seo O bhan-dia.
Dìon am baile seo O dhiathan.
Dìon am baile,
na tha timcheall air agus an luchd-còmhnaidh." Tady se Ceana zasekla. Možná to bylo nervozitou, možná zapomněla text. Všichni okolo čekali. Naštěstí to netrvalo dlouho a Ceana se rychle vzpamatovala. Bran nevěděl, co zpívá. Neznal ten jazyk. Ale věděl, že ji miluje. A že si život bez ní, nedokáže představit. A doufal, že je to tak obousměrně.
"Agus thoir deagh oidhche cadail dhaibh mar as toil leotha anns na h-amannan duilich sin.
Na leig leis na nàimhdean a dhol troimhe agus na saighdearan a leagail!
Biodh na saighdearan againn làidir!
"Biodh na saighdearan againn làidir!"
Ma thig an nàmhaid, na leig leotha na boireannaich againn a ghoirteachadh! Biodh na boireannaich againn làidir!
"Biodh na boireannaich againn làidir!"
Agus ma thuiteas duine sam bith,
leig leotha comharrachadh ann an tallaichean. Sin a tha mi ag iarraidh ort a dhèanamh, Ceana! "Is e sin a tha na Draoidhean ag iarraidh ort a dhèanamh!"
Leig leis tachairt! Thig còmhla rinn a-nis airson ar cuirmean. Tha fàilte oirbh aig na bùird againn!"
V tu chvíli začal buben utichat a Ceana odcházela zpátky na okraj kruhu vedle Brana. Rituál byl u konce. Bylo načase slavit. "Byla jsi úžasná!" Řekl jí Bran. "Ne. To nebyla. Ten zádrhel byl hodně, hodně zlý..." "Ale vůbec! Nedělej si s ním hlavu. Jde se slavit!" "Snad máš pravdu. Díky." Ceana ho objala , a pak oba zamířili směrem na slavnost.
Uvnitř v hospodě bylo už narváno. Uprostřed pár hudebníků hrálo veselé písničky a několik lidí na ně tančilo. Ceana i s Branem zamířili pro pivo.
"Tak. Teď tě naleju a ty budeš zase zpívat!"Řekl Bran Ceaně poté, co jí nalil pivo.."Ne ne ne! Dneska už mě ke zpívání nepřiměje ani naprostá opilost!" Oba se zasmáli. Hospůdka byla poměrně velká a útulná. Okolo zdí bylo rozmístěných několik stolů s lavicemi a uprostřed bylo volné místo. Tam na jedné straně u zdi zpívala a hrála kapela. Před nimi měli lidi volnou ruku. Tančilo se vždycky dlouho. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Za chvíli byla většina lidí v náladě. Pár už jich uteklo před dům nebo do lesa. Všichni byli zvyklí a sex i třeba na veřejnosti nebyl nic neobvyklého.
Uvnitř mezitím banda můžu začala roztleskávat. Kapela bubnovala a pár dívek, včetně Ceany, vylezlo na stoly a začalo tančit. Všichni se smáli a tleskali. Bran nebyl výjimkou. Už to nebyla ta nervózní Ceana z dneška. Takhle ji znal! Když slezla dolů, přemýšlel, zda ji nechá chvíli vystřízlivět. Naštěstí ještě nebyla nalitá tolik, takže se s ní dalo vcelku rozumně bavit. "Půjdeš na chvíli ven? Ten hluk není úplně fajn..." Ceana přikývla, a tak vylezli ven za hospodu. Bylo to schované místečko, a tak bylo s podivem, že je zatím nikdo nepředběhl. Oba se svalili do trávy.
"Dnešek se vydařil." Usmála se Ceana na Brana. "To je pravda. Víš... Chtěl jsem něco probrat." Ceana se ušklíbla. Věděla, že bude něco chtít. "Říkal jsem si... Není už čas náš vztah odhalit? A stvrdit před vesnicí i bohy?" " Ale bohové už to přece dávno ví." Usmála se Ceana. Ovšemže věděla jak to myslí, ale tohle byla pravda. "Ceo. Ty víš jak to myslím..." Bran se zdál být nervózní. A Ceana už trochu taky. Bála se to odhalit. Ale chápala, že teď je nejdůležitější sebrat odvahu. "Ovšemže to vím. A... Máš pravdu. Už jsem to před tátou skrývala moc dlouho. Je čas mu to říct. A náš vztah stvrdit." Usmála se a pohladila Brana po tváři. "Bál jsem se, že nebudeš souhlasit, ale... " "Potichu. Už nemluv." Řekla Ceana a umlčela ho polibky. V tu chvíli si na něj obkročmo sedla.

¥¥¥¥

"To bylo super!" Řekla Ceana, zatímco oba oddechovali ležící v trávě. "To máš tedy pravdu. Pamatuješ si, jak jsme lehávali v trávě jako malí?" "Moc dobře. Měli jsme bezva dětství..." Oba se usmáli a přes tvář jim přeletěl stín vzpomínek. "Vstávej!" Pobídl Bran zrzku ležící vedle něj, zatímco se sám začal zvedat. " Proč? Co je?" Smála se Ceana, ale poslechla. "Pamatuješ, jak jsme spolu šermovali?" "Nejde zapomenout!" Křikla Ceana na Brana, který mířil pro něco do lesa. Když se vrátil, držel v ruce dva dlouhé klacky. "Děláš si srandu?" Smála se Ceana. "Ani v nejmenším!" Řekl Bran, zatímco podával Ceaně jeden z klacků. "Tak do toho! Pojď do mě! Úder zprava, zleva, zhora!" Ceana plnila jeho úkoly a sama u toho dostávala černovláskovým klackem. "Počkej chvíli Brane!" Zavelela Ceana najednou. "Co se děje? Bojíš se mě snad?" Zasmál se Bran a už se chystal ji znova praštit. Ceana ho ale zastavila. "Myslím to vážně! Vidíš ten kouř? Tam žádný náš tábor není. Ani ničí vesnice." "Máš pravdu. Tohle není dobrý..."