láska jménem Harry Potter [OPRAVA]

7.

,,Já a Harry... No..spolu chodíme." Řekl nervózně. Hermiona se na mě a Harryho podívala a potom řekla ,, Když je to opravdu tak, můžeš jít s námi do společenské místnosti a omluvit se všem koho jsi urazil nebo cokoli udělal. Možná to přijmou a přibyde jedno místo v Nebelvíru." Krátce se odmlčela a zas spustila ,, tedy pokud chceš." Tázavě se na mě podívala. Kývl jsem hlavou na náznak souhlasu. Cestou bylo trapné ticho, které po chvíli prolomil můj hlas ,, Takže Rone, omlouvám se za moje chování." Ron si mě prohlédl od hlavy až k patě, jakoby se na mě snažil najít nějakou lež. Když přestal řekl ,, Dobře Draco odpouštím ti ty roky" Ulevilo se mi, a mírně jsem se na něj usmál. Došli jsme před portrét baculaté dámy a řekli heslo. Portrét se otevřel, a mě zahrálo teplo vycházejícího z krbu. Otočilo se na mě tak dvacet hlav v Nebelvírských pyžamech. Dodal jsem si na kuráži, a nachlas jsem řekl ,, omlouvám se všem za to co jsem jen udělal mohli byste mě prosím přijmout protože moje kolej se kvůli orientaci rozhodla mě nenávidět." Sklopil jsem oči do kterých se mi natlačily slzy. Ostatní se na mě dívali. Po chvíli Percy Weasly Nebelvírský primus prohlásil ,, Jestli to myslíš vážně tak ať." Místností se rozlehl jásot. Někteří ke mě dokonce přišli pogratulovat jakoby jsem se ocitl ve velké síni nastupujíc do prvního ročníku. Percy všechny uklidnil, a řekl ,,Harry budeš tak hodný a přestaneš s Dracem bojovat?" Harry se na mě jen podíval a usmál se od ucha k uchu. ,,Ano vadit mi to nebude." Usmál jsem se na zpět. Harry si mě přitáhl k sobě, a dal mi pusu. ,, Tak teď vše víte, možná to někomu bude vadit ale přijměte tuto novinku alespoň trochu s respektem." Čekal jsem něco jako, že nás třeba na chodbu vyhodí oba, ale oni jen začali jásat ještě víc. Nakonec jsem promluvil ,, Ať žije Godric Nebelvír!" Nikdy jsem si nemyslel, že tohle někdy vypustím z úst. V tu chvíli mi to ale bylo úplně jedno. Byl jsem rád že jsem našel pravé kamarády. Chvíli jsme slavili, až rona a hermionu napadl skvělý plán. Zavřel mě s Harrym do nějaké místnosti, a chvíli nás tam nechali. Když nás konečně pustili ven, vešli jsme do chlapeckých ložnic kde na nás čekala manželská postel složená z dvou normálních. Chvíli jsem se na Harryho jen tak díval. Nakonec jsem to nevydržel a puknul smíchy. Celá společenská místnost se smála s námi. Najednou jsme slyšeli jak předobrazem někdo stojí. Byla to paní McGonagallová. Všichni se rychle svalili do postelí. Avšak McGonagallová věděla že nespíme a bylo jí to celkem jedno. Přišla za mnou jen popřát a darovat mi veškeré nebelvírské věci. Poděkoval jsem jí a svalil se zpět do do postele k harrymu. Ten si mě přitáhl do objetí a líbl mě do vlasů. V jeho náručí Jsem usnul. Byl to krásný pocit vědět že mám vedle sebe někoho kdo mě miluje a nechce mě opustit. Nikdy jsem ani nepomyslel jaké to je mít opravdové přátele kteří budou po mém boku kdy stát, a pomáhat řešit problémy, zažívat dobrodružství nebo se smát úplně zbytečným věcem. Tu věc jsem však dnes nalezl, a jsem za to neskutečně rád. Okay tak to máme další kapitolu doufám že se vám bude líbit. Jsem ráda že se mi povedla udělat další kapitola s docela dobrým koncem i když to konec ještě není těšte se na další kapitolu budu ráda když mi zanecháte nějaký hezký koment moc ráda si je čtu vždycky mi to zahřeje na srdíčku děkuji mějte se 💐😊🍑🥰