Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 1. Balení věcí na tábor (část 2/2)

,,Nemáš zač, ještě jsem se nepředstavil, viď?" zeptal se mě nejistě a podrbal se nervózně na hlavě.

,,Ne, nepředstavil," odpověděla jsem vlčkovi a začala jsem být zvědavá.

,,Jmenuji se Theo a ty jsi Laura, že?" ujistil se Theo a podíval se na mě.

,,Ano. Už budu muset jít nebo o mě budou mít strach," oznámila jsem mu a pak jsem se otočila a vydala se na cestu. Na poslední chvíli jsem se ještě na něho otočila. ,,Ráda jsem tě poznala, Theo," řekla jsem poslední větu, proměnila jsem se na vlka a vydala se domů.

Když jsem přišla, jako člověk, před náš dům, tak zrovna přicházela ke mně Tara s jejími věcmi.

,,Ahoj Lauro. Jsem tak ráda, že žiješ, co se stalo?" zeptala se Tara s menším strachem v očích.

Tara dostala, stejně jako já, dar od měsíce, dokáže vycítit pocity lidí a já mám lepší čich, sluch a zrak.

,,To ti řeknu pak, teď pojď," řekla jsem a šly jsme do mého pokoje, který byl vedle Liamova pokoje. Když jsme přišly do pokoje, tak jsme se po chvilce vydaly na večeři. K večeři jsme měli Lívance.

Mňam, ty byly vážně výtečné. Dala bych si ještě, ale to by mě pak bolelo břicho a to moc nechci.

,,To bylo moc dobré," prohlásila Tara s úsměvem na tváři.

,,Souhlasím," přitkla jsem a mamka se na nás pousmála.

,,Jsem ráda, že vám chutnalo," řekla mamka, před tím než se napila čaje.

Po večeři jsem se s Tarou vydala ke mně do pokoje. Hned jak jsem za námi zavřela dveře, tak Tara spustila.

,,Tak povídej, šup," řekla Tara, jakmile si přesunula věci, vedle její dočasné postele.

Tak jsem ji to celé řekla. Co se stalo od té doby, co odešla. O tom, že mě málem kousnul upír a o tom, že jsem zjistila, jak se jmenuje ten vlkodlak.

,,Takže ten vlkodlak se jmenoval Theo, jo?" ujišťovala se Tara a letmo se usmála.

Že by ji zaujal? Nejspíš ano.

,,Jo, snad ses do něho nezamilovala?" zeptala jsem se ji, jen tak ze srandy a trochu ji drkla ramenem do jejího.

,,Možná. Teda ne. Vždyť ho ani neznám," řekla Tara a podívala se na mě.

,,Dobře, takže možná se ti líbil, ale jak říkáš, tak jen možná," zasmála jsem se a ona me drkla.

,,Jo, přesně tak," pověděla a vzala si věci do sprchy.

,,Taky bych měla jít do sprchy," taky jsem si přichystala věci a každá jsme šla do své sprchy.

Když jsem byla vysprchovaná, tak jsem si jen vyčistila zuby a vydala se zpět do pokoje.

Poté co jsem vešla do vnitř, tak v pokoji už byla Tara a ležela přikryta v posteli.

Já si též lehla do postele. ,,Dobrou noc, Taro."

,,Dobrou noc, Lauro," řekla, a po chvilce jsem uslyšela pravidelné oddechy.

Spala a já ještě chvilku přemýšlela nad dneškem, stalo se toho trochu víc, než jsem čekala.

Potkaly jsme vlkodlaka jménem Theo, byl docela pěkný.

No jo ten můj styl vybírání kluků. Já vím, je ten nejlepší. Ach jo. Ale pořád nemůžu přestat myslet na toho upíra, byl pěkný teda do té doby, dokavaď nechtěl moji krev. Co tu chtěl? Tohle je území vlkodlaků a né upírů. Jestli chtěl krev a vybral si mě, tak měl dnes smůlu. Je to jen moje krev.

Otočila jsem se na druhou stranu postele. A potichu jsem si zavrčela kvůli tomu, jak se ze mě chtěl napít ten upír. Pak jsem zas začala přemýšlet nad táborem.

Co když se ze mě někdo napije? A když jo, jak bude reagovat Tara? Když nad tím tak přemýšlím, proč mi brácha navrhoval tenhle tábor? Raději se přestanu zabývat myšlenkami a půjdu spát.

Zahrabala jsem se ještě víc do deky a po chvilce jsem se propadla do říše snů.

------------------------------

Doufám, že vás tento příběh zaujal, protože tohle je jenom začátek.

Budu moc ráda, když mě podpoříte na Instagramu: pokorna.elis

Tara s Laurou se v příští kapitole vydají na tábor pro upíry a vlkodlaky.

Pro info: 1 002slov.

12. 4. 2020 14:50 

Upraveno:

30. 6. 2021 22:29

♥ Nezapomeňte dávat hvězdičky ♥