Kapitola 1. Balení věcí na tábor (část 1/2)

Začít od začátku
                                    

Koukly jsme se na sebe a pak hlavami kývly a rozeběhly jsme se do středu lesa. Běžely jsme opravdu rychle, a přitom jsme si daly závod, kdo dřív doběhne k vodopádu, který je uprostřed lesa. Já doběhla jako první k vodopádu a Tara hned za mnou.

,,Už jsi zase první, jak to děláš???" nechápala Tara moji rychlost a energii.

,,Já nic nedělám, jenom běhám a nechávám se unášet přírodou," odpověděla jsem upřímně Taře.

,,To bych mohla taky příště zkusit," ozvala se Tara.

,,Jo to bys mohla," uchechtla jsem se.

Potom jsme se proměnily zpět do lidské podoby.

V dnešní době je to tak, že když se vlkodlak promění zpět, tak má už na sobě oblečení, ve kterém se předtím proměnil na vlka.

S Tarou jsem si šla opláchnout obličej k vodopádu, který měl vodu chladnou. Po osvěžení jsem si sedla na pařez, na kterém byl mech, takže jsem měla měkké posezeníčko. Jakmile si Tara našla taky pařez, přišla další vlna otázek.

Jak to v tom táboře vypadá? Budou na nás ostatní alespoň trochu milí? Jaké to bude? Co když nám někdo ublíží? Brácha mi říkal, že tam moc holek na ten tábor nejezdí. Co když se nějaký upír omylem napije naší krve o úplňku?! I když, nám to nic neudělá, to by nám musel dát svou krev, aby nám bylo špatně. Už dost, nesmím uvažovat negativně, třeba tam bude něco i pozitivního... Ano, takovéto otázky se nám honily hlavou. Bezvadný, já vím.

,,Já se tak těším na ten Tábor pro upíry a vlkodlaky," zasnila jsem se, a pak ucítila něčí pach.

Další vlkodlak? Že by? Nikdy jsem tu moc jiné vlkodlaky necítila. To je divný.

Začala jsem hledat narušitele a Tara ten pach taky po chvilce ucítila.

,,Ale, ale! Co tu děláte ŠTĚŇATA? Vy jedete taky na ten tábor?!" zeptal se někdo a dal důraz na slovo štěňata.

Když jsem se ohlédla směrem k narušiteli, zjistila jsem, že stál nahoře nad vodopádem. Díky svým schopnostem a silným smyslům jsem si všimla, jak se ušklíbnul.

Byl to vlkodlak tak kolem 16-17 let a byl docela pěkný. Bylo vidět, jak je Tara trochu naštvaná za to oslovení, ale zároveň bylo vidět, že si ho se zájmem prohlíží. On udělal, jako že jde pryč, ale po chvilce stál nedaleko od nás. Takhle zblízka bylo zřejmé, jak si nás pečlivě prohlíží vlčíma očima.

,,Neříkej nám tak! Představ si, že i my máme jméno!" pověděla jsem mu naštvaně.

Mně tak nikdo říkat nebude! Nejsem malé dítě, aby mi tak říkal. A navíc, nevypadá na to, že je plnoletý, takže je taky, podle sebe, štěně.

On se trochu přiblížil k nám.

,,A jedete na ten Tábor pro upíry a vlkodlaky?" zeptal se nás znovu.

,,Jo, proč se ptáš?" zajímala se tentokrát Tara a sledovala každičký jeho krok.

,,Hádej!" zvolal a kulišácky se na ni usmál.

Jen jsem protočila očima a na chvilku se zapřemýšlela. ,,Ty tam jedeš taky?" řekla jsem nedůvěřivým hlasem.

On se na mě kouknul. ,,Správně, maličká."

Tak počkat! Jak, že mi to řekl?! Maličká?! Jen počkej, ty-ty! Ty zmetku!

Zavrčela jsem na něj a on se tomu jenom uchechtl.

,,Neříkej mi maličká," odsekla jsem a podívala se na Taru.

On se k ní o krok přiblížil a díval se na ní.

,,Ty jsi roztomilé štěně," řekl a usmál se, když si všiml, jak se nepatrně začervenala.

,,A co ty tu děláš takhle sám? Kde máš svoji smečku?" optala jsem se ho a tentokrát svoji pozornost přesunul z Tary na mě.

Zahlédla jsem malý záblesk červené v jeho očích.

Jak to, že jsem si toho hned nevšimla? On je Alfa.

,,Asi sis už všimla, že jsem Alfa. A na otázku, co tu dělám? No šel jsem se projít a malinko se ztratil," nevinně se usmál a poškrábal se za krkem.

,,Jsi Alfa a tak snadno ses dokázal ztratit v tak malém lese?" zasmála se Tara a já taky.

On se na nás jen zamračil a uraženě si odfrknul.

,,Až tak malý les to není," zavrčel na nás.

,,Jasný, jasný. Když se vydáš tamtudy," ukázala Tara za něj, ,,Tak se dostaneš do města. A tudy zas do vesnice," řekla Tara a rukou ukázala za nás.

Najednou jsem ucítila pach, ale nebyl to další vlkodlak.

Byl to..., upír.



-----------------------

Tak jo, něco málo jsem k tomu připsala a jinak jsem to nechala, tak jak to bylo. 

Napsáno:

12. 4. 2020 14:50.

Upraveno: 

18. 2. 2024 15:13 

Zbytek dodělám jindy. 

Jak se vám to čte? Je to lepší?

Nezapomeňte dávat hvězdičky 

Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhuKde žijí příběhy. Začni objevovat