Our stars

prolog

Jmenuji se Hachiro Daiju. Je mi jen sedmnáct a mám problémy s jistými lidmi, kteří si mě vždycky odchytí před barem. 

Jsem samotářsky kluk nerad navazuji jiné kontakty s lidmi. Pokud možno tak se jim vyhýbám obrovským obloukem. Jedinému komu se nemohu vyhnout je ten muž, který mě zbije a má s toho obrovskou radost.

Vždycky mě zbil jen, abych pak mohl odejít po svých, ale dneska to bylo jiné. Zbil mě. Byl jsem od krve a promrzlý na kost. Diky dešti, který na mě podal, když jsem vysedával na zemi.  ,,Chceš pomoct? " zvedl jsem hlavu a pohlédl na něj.

Nademnou stál kluk. Jeho černé vlasy mu podaly do obličeje a kapala z nich voda. Uhnul jsem pohledem. ,,Ne...nechci," syknul jsem a utřel si krev ze rtů. ,,Chci ti pomoct.  Tak si pomoct nech. Nebuď blbej, "usmál se. Znovu jsem na něj pohlédl, ale nic jsem neřekl. Mlčel jsem.

Možná proto, že jsem se ho trochu bál. Neznal jsem ho.  Prostě jsem jeho pomoc odmítl, ikdyž mi pomoct chtěl, ale nechtěl jsem, aby mě viděl ten, který mě zbil. Viděl by mě pak jako slabocha.

Sklopil jsem zrak. ,,Tak dobře..." zvedl mi hlavu. ,,Pokud té tu uvidím i zítra takhle zbitý ho nebudu váhat ani minutu a pomohu ti, " stáhl ruku a odešel. 

Pozoroval jsem ho do té doby než zašel za roh.  Povzdechl jsem si.  ,,Proč mi chce pomoct..."zašeptal jsem a pokusil se vstát.