When Darkness Fall

Srdce v Plamenech

Osud dokáže změnit jen bouře horké
vášně, ale vzbudit takovou vášeň umí jen ten, kdo ji sám nosí v srdci.

  Povstala z popela a se slzami v očích pohlédla do očí svému protivníkovy. Nemohla uvěřit že jediný člověk kterého kdy milovala se obrátí proti ní a zničí vše co milovala. ,,Proč?" zeptala se Danteho ,,Proč si to udělal? Tohle nejsi ty." Slzy si razili cestu po její tváři. Dante s falešným smíchem odpověděl ,, Cítím se být sám sebou víc než kdy jindy. Proč musíš pořád bojovat se vším. Podej mi ruku a přidej se ke mně." Natáhl pravici a s odhodlaným výrazem očekával Emilyno podvolení se jemu. Nevěděl že cokoliv z toho co udělal bylo zlé. Emily jenom zakroutila hlavou ,,Miluju tě ale asi ne dost na to abych uvrhla zbytek světa do zkázy.".

  Pomalým krokem predátora se blížil k ní, dělil je jen metr. Ale i tak cítila dálku mezi sebou a mužem kterého milovala, kterého miluje stále. Krev jí ztuhla v žilách když viděla že drží světelný meč. ,, Nemusí to takhle skončit, promluvím s lidmi řeknu jim že si jednal pod vlivem odporu. Prosím, nechci tě ztratit." Na chvilku Dantemu problesko něco v očích, Emily však nemohla za boha přijít na to co to bylo. ,,Lhářko, kdyby si mě milovala nikdy by si se neotočila proti mně." jeho křik jí vyděsil. Byl příliš daleko. Neodpověděla mu.

  Z kapsy u svých černých kožených kalhot vytáhl svůj světelný meč a s bezcitným výrazem mu pohlédla do očí. Strhl se souboj. Oba se proti sobě rozběhli a silně se snažili udeřit toho druhého. Jenže v boji byly vždy oba dobří, ještě aby ne když spolu trénovali. Boj skončil s Dantem na zemi a Emily stojící nad ním.

  Osud dokáže změnit jen bouře horké
vášně, ale vzbudit takovou vášeň umí jen ten, kdo ji sám nosí v srdci. Jenže Dante už o svojí pravou vášeň přišel.

Pokud chtěla zabránit smrti ostatních lidí musí zabít toho koho miluje. Odhodila svoji pomyslnou bezcitnou masku, pod kterou se schovávala zlomená a zamilovaná dívka. ,,Miluji tě Dante, proto tě musím zastavit." Napřáhla světelný meč v rukou a zavřela oči. Raz, dva, tři.

  Ladným švihem ukončila Danteho život a s ním i její poslední kousky citů. Když otevřela oči už byl mrtev. S hlasitým sténáním a pláčem se sesunula k tělu lásky jejího života. Přitiskla si ho k sobě a držela ho v rukou. Se skelným pohledem se podívala na černo červené nebe které bylo znečištěné plameny.

  Každou svoji myšlenku věnuje Dantemu kterého milovala, ne tomu kterého zabila. Byla pro ní děsivá myšlenka že vše co udělal, udělal v dobrém úmyslu.