The Waiter // h.s. (CZECH TRANSLATION)

VIII

Harry

Rána. Rozdrcení. Náraz.

Znovu jsem se chytil za vlasy, opatrně jsem se plahočil okolo skla, které jsem rozbil v afektu. Přešel jsem ke gauči a sedl jsem si, přičemž jsem si rukama sjel po obličeji.

Jak jsem to takhle mohl posrat?

„Jsi takový idiot!" zaječel jsem na sebe a natáhl jsem se za sebe, abych hodil polštářem. Jeden jsem chytil a mrsknul jsem ho přes pokoj s pořádnou silou, čekající, že uslyším, jak dopadne na stěnu.

Zaskuhral jsem, až to znělo nebezpečně breku, převrátil jsem se, takže jsem byl obličejem zabořený v gauči.

Posral jsem to a věděl jsem to. Odstrčil jsem ji dřív, než se mohla dostat blízko. Byl jsem číšník, když jsem ji potkal. Číšník. Jen jsem to předstíral, abych viděl, jaké to je. Nevěděl jsem, že bych ji potkal. Nevěděl jsem, že bych potkal někoho tak upřímného, kdo by zapříčinil, že jsem hluboko v sobě něco ucítil.

Ale věděla o penězích. Koho to zajímá?

„Koho to zajímá!" zaječel jsem.

Tebe.

Nevěděl jsem, jak se cítit. Moc jsem ji chtěl. Chtěl jsem ji ve svém životě více jako kamarádku, ale vždycky tam bude proplétající se strach, že mě využije.

Nevyužila by tě.

Zůstala pro peníze? Zůstala by, i kdybych byl chudý?

„Samozřejmě, že by zůstala," zavrčel jsem a převrátil jsem se, takže jsem byl čelem ke stropu.

Zhluboka jsem se nadechl.

„Co budu dělat?" zašeptal jsem nahlas.

Zavibroval mi mobil v kapse, vytrhující mě z myšlenek. Sáhnul jsem do kapsy a posadil jsem se, načež jsem odemkl mobil.

„Ella," řekl jsem, překvapený, když se objevilo její jméno. Rychle jsem otevřel zprávu, abych viděl, co napsala, zjistil jsem ale, že to nebyla ona.

Myslím si, že by sis měl tohle přečíst. – James

Byl tam odkaz, na který jsem okamžitě kliknul. Jak se stránka načítala, zajímalo mě, co to bylo, zvláště od Jamese z Ellina mobilu.

Stránka se konečně načetla a první věc, co jsem uviděl, byla hlavička blogu.

Through My Eyes

Ella McFeyová

Rychle jsem jel dál, uvědomující si, že to byl celý deník. Srdce mi splašeně bilo nad uvědoměním, vyjel jsem zpátky a pročítal jsem si každý detail, který napsala. Tohle byly její skutečné city, její upřímné myšlenky.

Četl jsem všechno, každou větu, každé slovo. Cítil jsem, jak ve mně narůstal vztek na sebe samotného za bolest, kterou jsem jí nevědomky způsobil. Strachoval jsem se o mé vlastní sobecké city a neuvědomil jsem si, jaký dopad na ni mělo mé chování.

„Jsem takový kretén," vynadal jsem si, sklánějící hlavu.

Teď jsem věděl, co musím udělat.

____________

Asi bych se podělala, kdyby si Harry přečetl můj deníček... Kdybych teda nějaký měla.:D