The Waiter // h.s. (CZECH TRANSLATION)

V

Týdny ubíhaly. Ráda bych řekla, že jsem tuhle chvíli nezveřejňovala, protože jsem většinu času trávila s Harrym. Ráda bych řekla, že to je proto, že děláme jednoduché věci. Nakupujeme knížky. Chodíme do kaváren. Trávíme čas v parku. Ráda bych řekla, že trávíme většinu času povídáním si, poznáváním se. Že mi říká všechny ty věci, které mu připadají fascinující, jakou hudbu má rád, jaké části světa by rád jednou navštívil.

Ráda bych řekla všechny tyhle věci.

Ale pak bych lhala.

Pravda je, že jsem chvíli nic nepřidala, protože jsem neměla inspiraci to udělat. Mysleli jste si někdy, že věci půjdou hladce a pak se všechno z toho najednou propadlo do chaosu? Protože takhle se cítím.

Myslela jsem si, že po mém zmatení by se věci přesunuly na lepší místo... ne že mi zmizí z života.

„Zase píšeš, jak vidím." Posadil se James na kraj mé postele, nutící mě vzhlédnout od laptopu.

„Myslela jsem si, že bych něco přidala. Nemůžu dokumentovat část mého života, protože je nanic."

James si povzdechl, než si ke mně přisedl blíže.

„Nikdy jsi mi neřekla, co se všechno stalo," řekl, ovíjející kolem mě paži, přičemž si mě přitáhl k hrudi.

„Přiznala jsem, že se mi líbí. Chvíli jsme se potom bavili. Myslela jsem si, že to přijal, i když to neřekl."

„A pak se stalo co?" zeptal se James poté, co jsem na chvíli přestala mluvit.

„A pak nic." Pokrčila jsem rameny. „Absolutně nic."

James chvíli zůstal tiše, něžně mě prsty hladil ve vlasech.

„Přišel jsem, abych ti něco ukázal, ale už si nejsem jistý."

Rychle jsem se posadila, přesunující laptop stranou.

„Ukaž," řekla jsem, překřižující si nohy, přičemž jsem se k němu otočila čelem.

James se na mě chvíli díval, zdálo se, že v duchu sám se sebou diskutoval, než přikývl a vytáhl mobil.

„Dneska jsem narazil na tenhle článek. Myslel jsem si, že bys ráda viděla jeho obličej, ale teď si myslím, že by to mohlo trochu rozuzlit, proč tě ignoroval."

Zamračila jsem se, beroucí si mobil od Jamese, přičemž jsem shlédla na článek před sebou.

„To je nemožné." Potřásla jsem hlavou, přepadlo mě popírání. „Ne, tohle musí být někdo jiný. To je absurdní."

„Ello-."

„Ne, jeho jméno je Harry Edwards, sám mi to řekl."

„Ello, jasně je to on."

Dále jsem kroutila hlavou, očima jsem přebíhala po článku, jak Styles Bar and Grill ohlásili, že otevírali padesát nových lokalit. Podívala jsem se na fotku jeho a jeho táty, jasné ďolíčky, se kterými jsem byla známá; jemné, ducha plné zelené oči, které jsem si nemohla s jinými splést.

„Proč mi to neřekl?" zamumlala jsem, můj palec se pomalu přesunul po jeho tváři.

Jeho jméno bylo Harry Styles. Harry Styles, syn zakladatele Styles Bar and Grill, jeden z těch nejslavnějších restauračních řetězců v zemi.

__________

Harry je tak trošku lhář, ale kdo není?