Spatřil jsem tě nakrátko a zamiloval se na vždy. Chtěl jsem od tebe jen lásku za lásku mou. Ani nevíš kolik nekonečných nocí jsem jen probděl ze strachu, že bych zapomněl na tvou tvář, kterou sis vysloužila od všech andělů nebeských za svou dokonalost. Hledal jsem tě napříč galaxií pozemskou. Poprosil jsem strážce zákona o nalezení tebou oloupeného srdce. Vzdal se přístřeší za další peníze na výpravu, snad už úspěšnou. Kéžby úspěšnou. S posledními penězi končí má výprava u láhve prázdné. Ani na jejím dně nenašel ji. Ale já na dně byl jsem objeven ní. Andělská tvář jako ďábel do očí mi plive síru. Z jejích úst chtěl jsem slyšet lásko, ne sračko. Srdce a spousty babek věnoval jsem své touze najít čistou dívku s tvou tváří. Končím s tvou tváří, kéž by zohavenou jako veterán co prošel všemi bitvami pekla a vrátil se ještě jednou pro jednu malinkou jizvičku. Bylo by lehčí se smířit s tvou životem zohavenou duší. Ležím na chodníku a mé oči se střetli s očima kamenného anděla. Kdyby byl skutečný odvrátil by ode mne svůj zklamaný zrak. Nebo by mi také plivl do ksichtu se slovy jaký jsem idiot. No a? Aspoň jsem se vydal svému ''štěstí'' naproti. Aspoň nepatřím mezi snílky co si každý večer stěžují na to že nic nemají když nejsou schopni ani vylézt ven. A přesto jsou teď na tom líp než já. Sám na dně se dnem flašky v ruce. Mráz zmrazil skleněné oči. A ráno budou potulní psi snídat trosku co v noci nahá čekala na svůj krutý konec.
