Nevinnost sama ✔️

9

Na místo činu přijel vyšetřovací tým. Vyslýchali Andreu, která seděla zabalená v dece v sanitním voze. Hned vedle ní byl Wade a poslouchal úplně vše, co jim Andrea řekla, ale něco mu na její výpovědi nesedělo. Jako by nemluvila tak úplně pravdu.

Nakonec odjeli společně domů. Andrea celou dobu nepromluvila. Wade sice chtěl, ale netušil, jak by měl začít. Jen ji potajmu sledoval a zkoumal její profil. Říkal si, proč je tak tajemná.

Dorazili před společný činžák a zůstali sedět i po vypnutí motoru. Auto ovládlo temné ticho. Vzduch zhoustl a vznášelo se v něm plno nevyřčených otázek.

„Myslím, že byste neměla být dneska sama," promluvil po nekonečném mlčení.

„Já to zvládnu," chytila za kliku a už stála s jednou nohou na chodníku.

„Počkejte!" chytil ji za ruku a stáhnul ji k sobě.

Podívala se na něj zvláštním pohledem. Jako by si nebyla jistá, zda jí ten dotek vadí. Potom sjela pohledem na jeho ruku pevně svírající tu její a zas zpátky do jeho očí. Pochopil, že by ji měl pustit. „Chápu, že u mě nebudete, ale Mikaela by vás u sebe ráda nechala. Nemyslím si, že by jí to vadilo."

„Řekla jsem, že to zvládnu, ale děkuji. Teď bych se šla ráda vyspat, byl to náročný den."

„Neměla byste tam být. Za a, je to místo činu, za b, mám o vás strach," zadíval se jí upřeně do očí. Andrea neměla slov. Nebyla zvyklá, aby se o ni někdo strachoval a vůbec na to neuměla reagovat.

„Děkuji, ale já to zvládnu. A kdyby náhodou, zabouchám vám na zeď," pokusila se o úsměv.

„Tak dobře," nechal to být. Společně vystoupili a kráčili ke dveřím. Wade odemlk a spadla na něho nějaká cizí dívka. Jen tak tak ji chytil.

„Hej jsi v pohodě?" snažil se jí podívat do obličeje, ale ona měla kšiltovku zasazenou hluboko do obličeje, na hlavě kapuci a ještě se dívala do země.

„Omlouvám se, ty dveře nešly otevřít," tiše promluvila.

„Jo, někdy blbnou," podíval se na dveře a pak zas na ni.

„Kdo jsi, nikdy jsem tě tu neviděl?" sevřel ji ještě pevněji. Měl z ní špatný pocit.

„Byla jsem u tety, už odcházím. Omluvte mě musím jít, nebo mi ujede autobus," vytrhla se mu a utíkala pryč.

„Byla divná, asi sjetá," otočil se za ní. Následně vešel do chodby a vyšel shody.

Když došli ke svým bytům, ještě se Wade ujistil, jestli to vážně Andrea zvládne, když řekla, že ano, popřál dobrou noc, počkal, než za sebou zavře dveře.

Odemkla, podívala se na něj, usmála se, otočila se do bytu a zůstala šokem stát na místě. Chytila se za srdce a ustoupila krok dozadu. Wade se šel hned podívat, co se stalo. Její byt, byl vzhůru nohama. Nic nezůstalo na svém místě.

„Co se to sakra děje?" vzlykla Andrea. Wadovi to hned došlo. Ta holka. Nikdy ji tu neviděl. To ona tohle musí mít na svědomí. Hned volal policii a snažil se vybavit si alespoň kousek jejího obličeje, ale byla tma a ona měla tu zatracenou kšiltovku s kapucí.

„Tady rozhodně spát nebudeš. Tohle je místo činu, které se musí pořádně prošetřit. Půjdeš ke mně," neptal se, ale nařídil jí to. Chytil tu roztřesenou dívku kolem úzkého pasu a vzal ji k sobě. Andrea neprotestovala. Ona by ani nemohla. Byla v šoku z toho, co viděla. Někdo se jí vloupal do bytu a celé jí to tam zničil. Kdo by něco takového udělal? Sedla si na Wadovo postel a setřela si slzy.

„Co se to děje, Wade?" podívala se na něj uslzenýma očima.

„Nevím, ale vypadá to, že má na tebe někdo spadeno. Nevíš o někom, kdo by ti chtěl ublížit?" klekl si k ní a díval se jí do očí.

„Nevím, já nemám žádné přátele, tudíž bych neměla mít ani nepřátele. Od rodičů jsem utekla, abych nemusela vídat jejich falešné obličeje a až teď jsem našla Mikaelu, tebe. Mika...," setřela si slzy. Wade se nad její smutnou minulostí pozastavil. Jak jen bylo možné, že taková fajn holka, neměla přátelé?

„Dobře, teď počkáme, až přijedou kolegové a pročesají tvůj byt. Budou k tomu potřebovat tebe, aby zjistili, co ti třeba chybí.

„Dobře," jen kývla.

„Donesu ti trochu vody," vstal a šel pár kroku k lince, když se vrátil, Andrea ležela a spala tak klidně, že se bál i nadechnout, aby ji nevzbudil. Nechal ji tedy tak a šel se podívat do jejího bytu. Stál uprostřed místnosti a rozhlížel se kolem. Vypadalo to, jako by u ni někdo něco hledal. Zajímalo ho, co a jestli to našel. Pak měl ještě další otázky. Když většinou je někdo v takové situaci jako Andrea, že vlastně nemá nikoho a rodiče jsou nepoužitelní, tak je samozřejmostí, že se rozhodne pro změnu, ale taky ho k té změně něco vede. To, že byla sama také musí mít nějaké vysvětlení. Nepřijde mu, že zrovna ona by měla problém s navazováním kontaktu. Je až příliš krásná. Možná nesmělá a tichá, ale to jí na dokonalosti jen přispívá.

Začal tedy prohledávat byt, zda pachatel nezanechal nějaké viditelné stopy. Krom bordelu, však nenašel nic. Jeho kolegové, ale určitě něco najdou. Jen mu ta myšlenka proplula hlavou, zazvonil mu mobil v kapse. Jeho kolega píše, že už stojí s celým týmem venku.

Pročesávání místa činu zabírá nějakou tu hodinku, kde musí být i Andrea, aby si zkontrolovala, zda jí něco nechybí, protože to vypadá na loupežné přepadení,ale jelikož Andrea nic nemá, nic nezmizelo. Jediné, co jí zajímalo, byl její deník. Podívala se na svůj noční stolek a pak se k němu doslova rozeběhla. Prudce ho otevřela a málem odpadla. Byl pryč, její deník, kde je úplně všechno napsané. Její přiznání k tomu, co udělala, byl fuč. Srdce cítila až v krku a nohy se jí pod tíhou podlomily. Tohle nemohla být pravda. Podívala se na Wada a už mu to chtěla říct, ale na poslední chvíli se zarazila. Ne, nesmí o tom nikomu říct.