PŘEŽÍT JE DAR✔️

XXX. KAPITOLA: Zklamala jsem...

Byla to Diana: „Vstávej Kate, mám pro tebe dáreček!" smála se opět Diana. Pomalu jsem se probouzela a potom jsem řekla Dianě: „Drž hubu, Diano, kvůli tobě jsem tady, proč jsem tě vůbec někdy poznala, proč si mě vůbec někdy ošetřovala!" Diana odpověděla: „ Taky jsem tě nikdy nechtěla poznat, ale je to prostě osud, víš. Osud nelze změnit, osud máš už od početí, tvá budoucnost se ti píše sama, nemůžeš ji měnit Katelyn, nemůžeš!" Tahle věta mě extrémně vytočila, a tak jsem jí hned řekla: „Tvoje budoucnost je na nic, uvědomila sis vůbec někdy, že tě Frederic jen využívá? A kde vůbec je, taky jsi ho zajala, jako nás všechny a kde je teď Denis? Sakra, Diano, uvědomuješ si vůbec, že si člověk a ne monstrum, můžeš to změnit, svou budoucnost si můžeš psát, osud ti ji nepíše, nevěř všem těm kecům, co si četla, když si ještě na ostrově nebyla. Neubližuj ostatním pro tvé potěšení, protože jak se říká: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Na každého jednou přijde... Diano, ty svou budoucnost změnit můžeš! Ty se můžeš změnit! To záleží jen na tobě, jak půjdeš dál. Čeho vůbec docílíš, když nás zlikviduješ? Ničeho, protože stejně si později budeš vyčítat vše, co si udělala. Věř mi, znám to.

Tak se mě zbav, ale je nech na pokoji. Zvol si svou budoucnost!" moje řeč ji na chvíli zarazila, potom opět promluvila: „Máš pravdu, máš pravdu Kate. Budoucnost si můžeme psát sami. Vím, jakou si zvolím budoucnost. Už to vím Kate. Tuhle!" rychle se otočila a zabouchla za sebou vězeňské dveře, od mojí cely. Já ji varovala, vybrala si sama. Za nedlouho, levá stěna mé cely zprůhledněla, vedle mojí cely, byla ještě jedna cela, v ní seděl Denis.

Začala jsem klepat na jeho stěnu, za nedlouho se na mě otočil. Podle jeho úst si myslím, že říkal: „Kate, Kate! Ty si vedle mě, jsem rád, že tě vidím probuzenou. Frederic mě odvedl z tvé cely, do téhle," řekl. Chtěla jsem mu odpovědět, zřetelně a pomalu jsem mluvila, aby poznal, co jsem právě řekla: „Denisi, taky jsem ráda, že tě vidím a co je s Fredericem, řekni to ještě jednou pomalu a zřetelně, díky." Nejspíš taky věděl, co jsem řekla, a tak mi ještě jednou řekl, že ho odvedl Frederic. Byla jsem zmatená, myslela jsem, že Frederic je taky uvězněný, nebo utekl. On neutekl a uvězněný tady taky není, pracuje pro Dianu. Ale otázkou je, jestli pod nátlakem, nebo dobrovolně. To si nejsem jistá. Myslela jsem, si, že Diana není až taková, jako Frederic, ale očividně je ještě horší, než on sám.

Zeptala jsem se Denise, jestli náhodou neví něco o Fredericovi. Rozuměl mi a hned odpověděl: „Frederic pro ni nepracuje, to ona pro něj, za to může Frederic, ona je pod nátlakem. On chtěl zabít Zayřiny děti, myslel jsem, že to bylo naopak.

Měla na výběr ze dvou možností, buď bude dělat všechno, co jí Frederic řekne a on ty děti nechá žít, nebo prostě nebude dělat nic, co řekne a děti zneškodní a ji potrestá. Ona se ho bojí, a tak dělá všechno, co řekne," povídal. „A odkud to víš?" zeptala jsem se ho přes sklo. „Na sto procent si sice jistý nejsem, ale na devadesát devět procent si jistý jsem," odpověděl na mou otázku. „Od koho to vlastně víš?" zeptala jsem se ho trošku nedůvěřivě, protože jsem si začala myslet, že je taky jedním z těch, kteří nám ubližují, a celou dobu hraje jen divadlo. „Vím to... od Majka," odpověděl nejistě a sklopil hlavu. „Od Majka, jak mu můžeš věřit, když nás zradil, počkej, on je naživu, oni ho neuvěznili? To by mohlo znamenat, že s nimi v tom jede taky. Zradil tebe, zradil členy skupiny, jak mu jen můžeš věřit po tom všem?" zeptala jsem se rozčíleně Denise. „Lidem se musí odpouštět, já myslel, že zrovna ty to pochopíš, když si odpustila Rayovi," Odpověděl zklamaně. „Jak vidíš, tak to nechápu. Jsem prostě samotářka a jsem monstrum, zabila jsem chladnokrevně několik lidí, zabila své dva přátelé z bývalého týmu a namočila jsem do toho i Raye. Udělal za mě špinavou práci a já mu to dovolila. Ty snad takový nejsi, ne?" odpověděla jsem mu chladně. Tehdy jsem Denisovi měla věřit. „Ale já Majkovi věřím, sice už nejsme spolu a už nikdy nebudeme, ale teď má vztah, který si užívá víc, než vztahu se mnou, chápeš? Já jsem šťastný za něj, i za sebe. Mám radost z toho, že on je šťastný," dopověděl a otočil se zády ke mně.

Za nedlouho se průhledná zeď změnila v neprůhlednou a já už Denise neviděla.

Frederic se přímo krmil radostí, jak mu všechno procházelo. Nečekal, že se Denis s Kate neshodnou. Byl v sedmém nebi. Nezapomínal ani na to, jak svou sestru Dianu, do všeho nutí. Dělá za něj špinavou práci. Obětovala svoje svědomí, za dvě malé děti. Majk na ty děti dává pozor, jako na vlastní, přeci jen jsou to děti. Měl pro děti slabost, stejně jako Diana

Frederic byl chladnokrevný člověk, neměl skoro žádné city, byl chladný.

Ráno jsem se probudila z hodinového spánku. Celou noc jsem nespala. Myslela jsem na Denise, Zayru, Raye, Dianu a Frederica, Zayřiny děti, dokonce i na Majka. Přemýšlela jsem nad tím, co mi včera řekl Denis. Udělala jsem velkou chybu, když jsem ho neposlechla. Lituji toho. Moji další dva přátelé jsou pryč. Nevím, co je teď s dětmi, nevím, jak to pomalu vypadá venku, už jen čekám, na osudný den.

Včera večer ke mně přišel člověk, zahalený v nějakém plášti a s maskou nevím pomalu ani čeho. Byl tak průměrně vysoký asi jako Frederic, a potom mi to došlo. Ten člověk si sundal nejprve plášť a hned podle postavy jsem poznala, kdo to byl...