Šumění větru bylo slyšet až do karavanu, kde u malého stolku seděli kluci se zrzavými vlasy. Jejich matka byla pryč, tak jako každý den. Hodiny tikali na stěně a oni nepromluvili za celou dobu, co se za jejich matkou zavřeli dveře, ani jedno slovo.
Pouze sledovala svůj odraz v zrcadle, kdy před ní byli postaveny svatební šaty. V zrcadle viděla svou hlavu u šatů i to, jak by v nich vypadala. Nemohla uvěřit co se zase děje. Přišla si, že žije v jiném století než dvacátém prvním. „Tyhle ti opravdu sluší" prolomila ticho matka. „Myslíš?" snažila se vymyslet jak z celé situace vybruslit. „Ano, Glandovi se budeš líbit" usmála se víc matka. „To nevím, asi ne" upřímně, chtěla pryč, ale bylo ji jasné, že tak lehce to nepůjde. „Co se děje?" založila si ruce na hrudi její matka. „Nesouhlasím s tím a nikdy si ho nevezmu" křikla, schofila krejčovskou oanu spolu se svatebnými býlými šaty na podlahu a svou matku odstrčila od sebe. Zalomcovala za kliku, ale dveře byli zamčené. Proto otevřela okno a po střeše opatrně sjela až dolů. Seskočila na betonový chodník a rozběhla se pryč.
Běžela tak rychle, jak jí to jen dech spolu s nohama dovolovali. Slzy unášel silný vítr dozadu, vlasy ji vlály ve větru, měla jeden daný cíl. Jít ke člověku, který ji rozumí. Jen jednou ji rodiče nutili do svatby. Ale vždy našli nějakou věc, do které ji nutili, tentokrát se nechtěla ovládnout a vdát se za jakého si mladíka či staříka, který má peníze, ale srdce ne.
Za svůj život si přišla jako loutka. Která se však vzpírá, i tak většinou prohrála.
Viděla mýtinu za pár rodinnými domky ve městě. Rozběhla se na zelenou trávu a hned se cítila doma. Cirkus nebyl daleko od mýtiny. Proto se tajně proplížela k jednomu karavanu a zaklepala na dveře. V duchu doufala, aby otevřel ten správný člověk. Stále nic a nic. Začínala mít pomalu strach, když v tom ji někdo silně objal ze zadu a do ucha zašeptal „půjdeme dál odsuď, ano?" mlčky kývla a spolu za zády s klukem se vydala zpět. „Byla tam matka. Vymluvil jsem se, že potřebuje někdo pomoc, ale pak jsem jí řekl, že půjdu do města" usmál se, jeho smutný pohled patřil však ji. Věděl, že se něco stalo a teď nejde o něj, ale zrovna o ni. „Do čeho tě zase nutili?" zatlačil na její ramena, aby si lehla vedle něj. „Do svatby" střel ji palcem zrovna klouzající slzu po tváři. „To bude dobré" vtáhl ji do své náruče.
První část Flashbacku máme za sebou, tak co snad se nová kniha líbí.
Chtěla bych vás tu jinak uvítat. Jak jinak než, zase trailer k této knize najdete na mém YouTube kanálu Lady Ver.... Hodím vám ho i sem⬇
No a jak jinak ho máte i nahoře.
Dejte jim rozhodně follow!!!
VOUS LISEZ
Mad cards
AléatoirePřátelství z dávných a přesto jen rok starých dob. On, který se změnil. Ona co se snaží vrátit. Dva lidi, co to odnesou a přesto se jeden z těch čtyř bude muset změnit. Lara, která se vrací z New Yorku zpět do Gothamu, má v plánu jít za Jeromem. Jej...
