Thinking Out Loud

TOL ~ Part 1.

*Přidávám první kapitolu Thinking Out Loud!Je to nazvané podle písničky,kterou poslední dobou poslouchám hrozně často:)od Eda Sheerana. Snad se bude líbit. Omlovám se,že je to tak dlouhé.Ale jak se jednou rozjedu,tak nemůžu přestat.A mimochodem taková obálka je jenom dočasně.*

Pohled Tatiany:

"Tatiano, kde zase vězíš?" zařval na mě majitel cirkusu, Timothy. "Pojď na zkoušku!"

"Jasně Time, už běžím," usmála jsem se a rozběhla jsem se ke stanu. Uvnitř už všichni čekali.

"Tatiano, začínáš," postrčila mě Ruby. Rychle jsem za uzdu vytáhla Auru, což byla klisna, na které jsem vystupovala. Kývla jsem na Shauna, který následně pustil hudbu. S prvními tóny písničky do mě vjel život. Jako nic jsem vyskočila na Auru. Pak už to bylo jako vždycky.Chvíli ježdění ve stoje, pak přemety či salta, stojka… Pak jsem luskla prsty. V mžiku mi na rameni seděl můj opičák Aziz. Začal pobíhat po mých ramenech a následně udělal stojku. Pak přeskočil na Auriinu hlavu, kde jí začal tahat za uši. Aura ještě zrychlila. Opět jsem dělala různé přeskoky, dokud písnička neskončila. Udýchaně jsem seskočila z klisničky, chytla jsem jí za uzdu a dotáhla jí za oponu.

"Bylas dobrá," usmál se Shaun.

"Díky," špitla jsem zadýchaně a vydala jsem se do mé maringotky. Byla prastará, ale uvnitř byla poměrně nově vybavená...Sladěná do černé, bílé a červené. Skočila jsem do postele a přetáhla přes sebe černou slabou dečku. Dnešní den byla generálka a zítra už je konečně vystoupení na ostro! Cirkus Aucedonesta, se kterým jsem jezdila, byl poměrně velký, ale nijak zvlášť moderní. Dokonce jsme ani neměli auta či autobus a naše pojízdné domečky tahali koně. V menších městech jsme se zdržovali na dva dny, obvykle přes víkend, ve větších na čtyři až celý týden - jako teď. Vystupujeme jedno vystoupení denně, ve středu máme volno. Asi bych vám měla říct něco o sobě. Tak tedy…

Je mi osmnáct, žiji sama ve své maringotce. Tedy, sama zas tak úplně ne - ještě s mým opičákem Azizem. Dříve jsem tady žila ještě s rodiči. Táta byl akrobat, ale když mi bylo sedm, spadl z hrazdy přímo při vystoupení. Lékaři už mu nemohli pomoct. Máma milovala, stejně jako já, zvířata. Měla vystoupení se svými třemi opičkami - Antikou, Ally a Freyou - a opičákem Ciriusem. V mých desíti letech však onemocněla a následně zemřela. O mě, jako osiřelou malinkou holčičku, se postarali lidé z cirkusu. Do dnes jsem jim za to vděčná, takže nesnáším ty kecy o tom, že cirkusáci nemají srdce a kradou, zabíjí zvířata a tak podobně.

Postupně zemřely všechny máminy opice, zbyla mi jen Ally a Cirius. Ally porodila malého opičáka Azize a následně zemřela. Cirius utekl - nějaké děti ho pustily ven z klece a on utekl do lesa, odkud se již nikdy nevrátil. Zůstala jsem sama, jen s Azizem. Ve třinácti jsem začala poprvé vystupovat s koňmi. Vydělávám tak akorát na obživu. Lidé z cirkusu nejsou zvyklí šetřit - když je dobře, hodně nakupujeme, když na vystoupení přijde málo lidí, žijeme z toho, co si buď ulovíme, nebo vyžebráme. Sem do Washingtonu jsme přijeli právě kvůli penězům - hodně lidí rovná se hodně peněz.

Jsem z jedné čtvrtiny Španělka (táta byl poloviční Španěl, máma čistokrevná Angličanka). Mám pod ramena delší blonďaté vlasy, světle hnědé oči a jsem děsně bílá. Život se se mnou nemazlil, takže jsem výbušná a náladová. Jizvoun, což je jeden z cirkusáků mě naučil různé bojové umění, takže se dovedu ubránit v případě nouze…

Z přemýšlení mě vytrhl Aziz, který mi skočil na břicho.

"Azizi, ty rošťáku jeden," zasmála jsem se. Aziz se na mě po očku díval a přitulil se ke mě.

Usmála jsem se a vydala jsem se udělat si něco k jídlu. Namazala jsem si rohlík s marmeládou. To je jediné, čeho mám pořád dost, jelikož Rita, což je další obyvatelka cirkusu, a paní, která mě v podstatě vychovala, neustále vyrábí marmelády. Ale ne pár - naopak. Je schopná udělat dvě stě marmelád za den, pokud má suroviny. Proto, když táboříme někde u lesa, jí sbírám lesní plody. Ritiiny marmelády jsou známé po celém světě, a nejznámější jsou samozřejmě v cirkuse, kde jich má každý dostatek.

Rychle jsem snědla rohlík a Azizovi jsem dala pomeranč. Poděkoval mi vřískotem. Usmála jsem se a odešla jsem do sprchy. Jako jedna z mála mám v maringotce i koupelnu. Není nic moc a myju se dešťovou vodou (ohřátou), ale mě to stačí. Osprchovala jsem se a zalezla jsem do postele. Dobrou noc...