Omámení vínem vylezem z okna pryč.
Na střechu továrny, kde jsem jen já a ty a měsíční svit.
Svítí tak jasně na tvojí tvář, kouzelná zář co rozzáří můj život.
Je mi tak krásně v těchhle chvílích.
Kouříme cigaretu, máme jeden druhýho a není třeba se věnovat okolnímu světu.
Jsi pro mě vším, láskou i smutkem, krásou i bolestí, štěstím i neštěstím a to tě dělá tak výjimečnou.
Chodidla studený, ze zimy třas a i přes to, to chceš zažívat zas a zas.
Moment kdy tu není to nic jinýho než naše láska, tak si dám ještě práska a jdeme zpátky oknem spát.
