Deník single holky

20. března

Je tu další den co se budu muset koukat na všechny zamilované páry a při tom vědět, že já mezi ně nepatřím a nejspíše nikdy nebudu.

Neumím to co umí všechny ty prsaté sebevědomé holky...Nabízet se, předvádět se a to nejdůležitější...bavit se. Neberte mě špatně, já bych chtěla a moc, ale prostě a jednoduše to neumím. To je nejspíše ten důvod proč jsem v 16ti pořád "single" a také proč jsem si začala psát tenhle deník. Jsem už úplně zoufalá a také proto nejspíše trávím ráno sama naříkáním a psaním sem.

Měla bych vstávat, mamka na mě řve ze zdola, ale ta mě nechápe. Skoro nikdo mi nerozumí až na mojí nejlepší kamarádku, nejspíše proto protože je ve stejné situaci jako já.

"Vstávám!" volám na mamku a opravdu se začnu zvedat z postele. Prochází nejdůležitější a zároveň i nejhorší chvíle rána - vybrat si co na sebe. Bohužel mám pocit, že moje skříň je ještě nepoužitelnější než byla včera a po krátkém rozhodování si vezmi obyčejný černý rolák a džíny.

Ve škole se bohužel nic přes noc nezměnilo. Zasněně se podívám ke klučičí části skříněk a uvidím ho. Erik. Nejkrásnější kluk jakého znám. Problém je, že on pravděpodobně ani neví o mé existenci, ale co, co není může být ne? No dobře asi ne.

"AHOOOJ." ozve se za mými zády. Otočím se a uvidím Elu (vlastně se jmenuje Eleonora, ale nesmím ji tak říkat, protože to jméno nesnáší). "Ahoj!"odpovím a opět se zadívám zasněně ke klučičí části skříněk a hledám očima Erika. "Zase ho špehuješ? Měla by si za ním jít!" pozoruje mě zkoumavě Ela. "Zbláznila ses?! Akorát bych se ztrapnila a už pojď do třídy za 2 minuty zvoní." Odpovím uraženě a vyrážím do třídy.

Ve třídě je to pořád stejné, holky co mají kluka se to nebojí dokazovat a ďiv těm chudákům nestrčí svůj jazyk až do krku. Pak je tady skupinka lidí co točí na TikTok a myslí si, že se proslaví a budou něco jako "druhá Charli D'Amelio, pak jsou tu takové ty klasické barbíny s tričkem s výstřihem až na břicho. No a nakonec jsme tu my "ti normální" nebo spíše "ti co moc nedávají najevo, že existujou" Erik patří do této skupiny a když ho často balí "barbíny".

Učitelka se dneska trochu zpozdila, takže ve třídě panuje docela mumraj.

Zrovna vešla do třídy a všichni ztichli.  "Dobrý den třído", oznámila, " dneska mám pro vás speciální projek, vylosujete si někoho do dvojice a společně uděláte projekt na téma které vám přidělím."No to mě teda moc nepotěšilo, protože při mém štěstí skončím s nějakou barbínou...

Učitelka si stoupla a dál pokračovala: " Nyní si půlka třídy vylosuje tady z tohohle kelímku s kým z té druhé půlky bude. Nesmíte se měnit."oznámila přísně. No to mě podrž, Ela je naštěstí v té druhé půlce takže je tu přece jen malá pravděpodobnost, že si mě může vylosovat, já jsem v té půlce co si nelosuje.

Učitelka začne obcházet a všichni si začnou vytahovat lístky. Nedočkavě se koukám na Elu a když si přečte svůj lístek začnu na ni tázavě koukat a v hloubi duše doufám , že si vylosovala mě. Ona na mě ovšem zakroutí hlavou a pusou naznačuje, že ne... samozřejmě, že ne, protože s mým nulovým štěstím to nebylo možné, teď jen doufám, že si mě vylosoval někdo alespoň trochu normální. "Nyní nahlas přečtete koho jste si vytáhli." oznámí učitelka. Začne se ozývat "Josefína, Libor, Honza, Viky...." Už mě to přestane zajímat a přestanu dávat pozor.

Najednou uslyším: "Eiliana?". Rychle se podívám kdo volá moje jméno. Erik. Vylosoval si mě Erik. To snad ani není možné. Je to štěstí nebo smůla? "Která z vás je Eliana?" Vytrhne mě z mého přemýšlení hlas Erika. "Jjáá." koktavě odpovídám. On se usměje a pokývá hlavou. O můj bože on se na mě usmál?!?

Zbytek dne mi jeho úsměv utkne v hlavě  a díky němu už nedávám pozor na nic.

Málem kvůli němu také vběhnu do silnice pod auto, ale to si mě naštěstí všimne a jen narvaně zatroubí.

Celý večer pak přemýšlím nad celou tou situací a nevím co mám dělat....