Uvidíme se- Grindeldore

4.

,,Albusi! Jsem ráda že si dorazil. S důvodem dnešní návštěvy si se už seznámil, že?" Objala mě Batilda. ,,Ano...ano seznámil" s hořícími tvářemi jsem se posadil do starého křesla a snažil se nedát na sobě znát-ani vlastně nevím co. Prostě jsem nedokázal pochopit proč zrovna tenhle kluk mě dokázal znervóznit..
Batilda se posadila na křeslo přede mnou, a na stolek který udával vzdálenost mezi křesly postavila tři šálky. Nepochybně s čajem.
,,Tak co na něj říkáš?" Zeptala se šeptem Batilda. ,,No..nevím. Sotva jsem ho potkal.. " snažil jsem se to zamluvit a ve snaze zakrýt svůj nezkrotně rudý obličej, jsem usrkl že šálku. Už jsem říkal že Batilda dělá nejlepší čaj? Možná jsem se zmínil...
,,Ale no tak, vidím jak se na sebe díváte"  nenechala toho Batilda.
,,Jak by jsme se na sebe měli dívat?"
,,No, tak nějak jinak, jako by jste měli oba před sebou poklad" významně se usmála starší žena. ,,Nesmysl, neznáme se" ,,Proto jsem tě pozvala už dneska. Myslím že v téhle chvíli je fajn popovídat si s někým tobě rovným." ,,Aha, No, tak asi děkuju?" Nejistě jsem se usmál ale trochu jsem se uvolnil.
,,Teto? Koupelna je nahoře?"
Ozvalo se z předsíně. ,, Ano! Druhé dveře z leva." Zavolala Batilda v odpověď. ,,A nebuď tam moc dlouho, máme návštěvu!" ,,Hned jsem zpátky!" Slyšel jsem směrem od schodů do patra.
,,Takže Teta?" Zeptal jsem se. ,,Ano, moje sestra mi poslala sovu že Gellert vyjíždí do světa. Tak jsem mu nabídla začátek tady." Vysvětlovala Batilda zatímco mi nalévala další čaj, předchozí šálek jsem samou nervozitou už vypil. Na povrchu jsem ale zůstával klidný a vyrovnaný jako vždy.  ,,Zvláštní bylo, že jsem do té doby nevěděla že má vůbec syna." Prohodila Batilda rozpustile. Náš rozhovor ještě chvíli pokračoval. Po chvíli musela odskočit do kuchyně s úmyslem přinést nějakou její specialitu. Když jsem si tedy naléval třetí šálek čaje, ozvalo se ,,Mléko?". V duchu jsem nadskočil leknutím ale s nicneprozrazujícím výrazem jsem otočil hlavu a setkal se s pohledem Gellerta, který stál za mojim křeslem a shlížel na mě zezhora. Na tvář mi přistála kapka která opustila jeho mokré vlasy. Gellert mi ji z tváře  bezmyšlenkovitě setřel. S výrazem, že mě to nijak nerozhodilo jsem se odtáhl. Nemohl jsem ho ale spustit z očí a on to měl očividně podobně. ,,Ne, děkuju." Řekl jsem klidně. Trochu se ušklíbl ale stále se mi díval přímo do očí. Aha! Takže hraje hru? Dobrá, sleduj Grindelwalde. Pohled jsem mu sebevědomě oplácel. Očima mu problesklo udivení že jsem hru pochopil a přidal se. A tak jsme tam na sebe takhle chvilku zírali. Ani jeden z nás nemrkal. Nakonec ale oční kontakt přerušil Gellert. ,,Jednou tě porazím" pravil a rychle zamrkal. ,,Nech si zdát" Řekl jsem s klidným výrazem ale oči mi musely jiskřit výzvou a radostí. ,,Nějak si věříš" posadil se do druhého křesla naproti mě. ,,Podceňuješ mě?" ,,To bych si nedovolil" Zkoumavě se na mě zadíval. ,,U tebe ne" Dodal a pohodlněji se usadil v křesle. Zvednul jsem jedno obočí. ,,Neznáš mě" ,,Ty mě taky ne" odvětil ale ne nijak pohrdavě. ,,Krom toho, mojí matce o tobě teta často psala. Znám tě z vyprávění. " ,,Spoustu příběhů neříká pravdu....nebo ne celou pravdu" Gellert souhlasně přikývnul.
,,Aaaa, už si zpět! Albusi, přinesla jsem ti citrónový koláč!" Zahlaholila Batilda,  která právě vcházela do dveří. ,,Nikdy nezklamete" spokojeně jsem se usmál a přijmul nabízený talíř s pochutinou.
,,děkuju " dodal jsem. ,,Gellerte, dáš si taky?" Přistrčila talíř Gellertovi pod nos. ,,No vlastně ani ne, já citron moc nemusím. Děkuju" rozpačitě a taky trochu falešně se usmál. ,,A co máš rád, myslím jako ovoce" zeptal jsem se. Oba můj dotaz zřejmě překvapil ale Gellert téměř okamžitě odpověděl. ,,Jahody"
Mávnutím hůlky jsem čtvrtinu koláče na Batildině podnosu přeměnil z citrónového na jahodový. ,,Taky mě to napadlo ale přišlo mi to neomalené.." zajiskřilo Gellertovi v očích. ,,No, mě ani ne" odvětil jsem s vítězným úšklebkem který mi Gellert oplatil. ,,Výborně Albusi, opět si prokázal své pohotové reakce!" Tleskla Batilda a nandala Gellertovi na talířek narůžovělou buchtu. ,,Děkuju" pravil Gellert s pohledem vpitým do toho mého. ,,Nic pohotového na tom nebylo" odpověděl jsem Batildě skromně.