FLOVE

15. chapter / To já jí měl zbavit nevinnosti.

Z pohledu Daniela

Zapomněl jsem si v pokoji mou zbraň, a sako. Tu zbraň mám jen pro případ nutnosti a teď se mi možná bude hodit. Otevřel jsem dveře.

"Elizabeth, to jsem já!" zakřičel jsem přes apartmá. Nikdo se neozval.

Proběhl jsem celý byt, nikde nebyla. Vůbec nikde. Kdyť jsem jí říkal ať nikam nechodí. Co když se jí něco stalo? Kam šla? Kde je? Začínal jsem na ní mít vztek, všechno se tu sere a ona si dělá co chce. Vyběhl jsem na chodbu, všiml jsem si, že dveře na schodiště jsou pootevřené. Nic neobvyklého, ale něco mi říkalo abych tam šel. Rychlým krokem jsem běžel ke dveřím a rozrazil je. Slyšel jsem pláč. Zastavilo se mi srdce, to co jsem viděl. Ten psychopatickej parchant se jí snažil znásilnit. Drtil její křehkou osobu na zemi. Nevěděl jsem, jestli do ní už vešel, nevěděl jsem jestli jdu pozdě. Všiml si mě, rychle vstal a začal zdrhat. Vytáhl jsem zbraň a střelil, trefil jsem se do jeho stehna, ale pořád utíkal po schodech dolů. Seběhl jsem rychle schody a klekl si k Elizabeth. Plakala, byla zoufalá, vystrašená, třásla se. Oblékl jsem ji moje sako a objal ji. Brečela mi na rameni. Po chvilce jsem ji vzal do náruče a odnesl jí do mého pokoje, do postele. Zakryl jsem jí, nabil zbraň a chtěl jsem jít za tím zmrdem. Chytla mě za rameno. "Prosím nechoď nikam, mám o tebe strach. Co když ti ublíží? Co když tě zabije? "

"Jediný, kdo bude koho zabíjet budu já jeho!" řekl jsem tvrdě.

Vstal jsem, vyšel z apartmá, běžela za mnou, chtěla mě zastavit. Rychle jsem zamkl, věděl jsem že už nikde po bytě nemám náhradní kartu na odemknutí, takže bude v bezpečí. Běžel jsem ke schodům. Nemůže být daleko, je postřelený.

Ano, mohl jsem zavolat ochranku aby po něm šla, ale já si ho chtěl podat sám, chtěl jsem ho zabít, chtěl jse ho vidět umírat za to, co jí udělal.

Asi ve dvacátým patře jsem si všiml, že krvavá stopa vede ke dveřím na chodbu a k výtahu, který sjel do podzemí, do garáží. Rychle jsem seběhl posledních 20 pater a přízemí. Když jsem otevřel dveře do garáže kolem mě profrčel tmavě zelený jeep, za volantem byl ten hajzl. Rychle jsem nasedl do mé bílé R8 a vyjel za ním. Byl docela daleko předemnou, ale pro mou káru ho dohnat byla hračka. Dlouho jsme jeli po dálnici, pak odbočil na nějakou né příliš dobrou cestu a ujížděl dál.

Vždycky když jsem ho chtěl předjet třeba z prava, tak se natlačil na pravo. Když z leva, tak se natlačil na levo. Teď už jsme jeli po silnici, po pravé straně silnice se nacházel snad jen 15 centimetrový okraj a pak bylo nic. Jen moře, které bylo dobrých 40 metrů pod náma. Kdyby jsme spadli, neměli by jsme žádnou šanci na přežití. Zase se mi v hlavě vybavil ten obrázek jak na ní klečí a ona pláče. Už nemám co ztratit, ten magor musí být mrtvý. Musím se mu pomstít, to ja jsem měl být ten kdo bude její první. To já jí měl zbavit nevinnosti. Zaryl jsem nehty do volantu, sešlápl jsem pedál až na zem. Měl jsem asi jen 4 sekundy a celé ty sekundy jsem myslel na ní. Na její úsměv, na její oči, na její rty a vůbec prostě jen na ní.

Poslední, co si pamatuju byla jen pořádná rána, když jsem tou největší rychlostí záměrně narazil do jeho auta ze zadu. Doufal jsem, že to z něho uděla sardinky. Pak se mi zatmělo před očima.

POZNÁMKA

Hodně kratka kapitola i know. Ale prece vas v tom nemuzu nechat. Navic jsem jaksi hyperaktivni tak proste pisu a pisu.

Na obrazku je tedy "Mahal" . Nebylo vubec jednoduche najit na internetu nejakeho mladeho araba. Absolutne nevim, kdo to je a tak. Ani jsem nemela v planu sem jeho fotku pridavat, ale je to na prani, jedne skvele wattpadarky a ctenarky, ktera ma pro araby slabost.

Co na neho rikas? @NuteIIaA ♡

Jinak dalsi dil bude az buhvi kdy, boli me ruce a musim se ucit, etc.

Nicmene pokud tady bude 100 reads tak uz ho pridam urcite.

s laskou whxterose ♡