Severus Snape a má maličkost

Severusovo a mé pojetí ošetřovatelství

,,Cink"

Odbila půlnoc.

Přijde i dnes? Kéž by, bylo by tak krásné si s ním zase povídat a dívat se do těch očí. Padat do jejich nesmírné černé bezedné hloubky, topit se.

A zjevil se.
Opravdu stál uprostřed místnosti, velký, strohý a černý, jako vždy. Věděla jsem, že přijde, vždycky přijde. Nezklame, ta jistota je hřející jako zlatavý, vyhřátý mořský písek, protékající slastně mezi prsty.

,,Dobrý večer Peti," řekl, v mé představě se drobně usmál. Doopravdy ovšem nikdy, ze zásady přece, je to Snape. A Snape se nesměje. 

 A to oslovení, dobrý bože, husí kůže na mém předloktí mluví za vše.

,,Tak jak ubíhá služba?" zeptal se, a aniž by čekal na odpověď, ihned pokračoval:
,,No ano, jistě. Ty vaše unavené oči mluví za vše. Mimochodem, je tu chladno, a to i na můj vkus. Dále, myslím, zářivky svítí velice uměle, zde by se opravdu mnohem více hodilo teplé světlo, zajisté vás oči nebolí, že? Co se týče prostředí, nu ano, moderní doba s sebou nese moderní předpoklady, jenž se mne prozatím nedotýkají. Nebudu vám lhát, doufám, že budu i nadále tvrdošíjně odolávat, všechno se zdá nějak chladné, kovové a plastové."

Ze zamyšlení nás vytrhl zvuk zvonku. Vstala jsem a šla zjistit, kterého pacienta neobjímá spánek. Severus zůstal stát a díval se, jak odcházím. Jeho pohled jsem v zádech cítila, vlastně ne v zádech, trochu níže. Bezděky jsem zavlnila boky. Proč oči nepotěšit?
A potěšit Severuse je velice těžké, ne- li nemožné.

Pacient měl bolesti a nemohl usnout. Studuji pečlivě jeho dokumentaci, jaký lék podat?
A Severus stál, ruce složené na prsou a opět rozjímal.
Vláčně pronesl: ,,Kdyby ležel v Bradavicích, podal bych mu lektvar bezesného spánku."
Já zvedla oči od papíru a úlisně pomalu vrátila: ,,Ale tady nejsou Bradavice a vy, drahý Severusi, zde nikoho neléčíte, pouze smysluplně debatujeme."
Nezapomněla jsem přidat odzbrojující úsměv. Severus se nadechl.

Další zvonek. Tentokrát z pokoje, kde leží velmi zmatení pacienti, jejich zdravotní stav je navíc špatný. O pohledech teď nic psát nemusím.
Ostatně ihned po mém příchodu Severus zavrčel, že i na tuto diagnozu existuje lektvar. A neubránil se mi vyjmenovat desítky lektvarů, jejich složení a použití. 

 Asi se jen přeci tročišku zlobil, že nemáme mnoho času mluvit a stále nás někdo ruší? Nu kdo ví?

Má noční služba se díky němu změnila na milou, přijatelnou, však i já si zasloužím něco pěkného.

Otočila jsem se k pracovnímu stolu. Jehly, injekční stříkačky, ampulky, infuzní sety a dezinfekce se mi kupily na stole.
Severus si odfrknul: ,,Lektvary alespoň voní, je zajímavé je připravovat. Sledovat jejich měnící se barvu, strukturu, hustotu.
A vy zde, nu jak bych to popsal, sice evidentně víte, co děláte, ale všechny situace řešíte chemickými a umělými látkami.
Vždyť v přírodě je tolik síly, tolik magie, vůně a energie.
Přemýšlěla jste někdy nad tím, uvařit svým pacientům třeba čaj pro dobrý spánek?
Rovněž od bolesti by mohl dosti dobře pomoci výtažek z přeslenu a ..."

Další zvonek. Tentokrát mne volala paní, která se bojí. Nechce být na pokoji sama. Cestou zpět na ošetřovnu se zamýšlím, zda Severus i tentokrát najde vhodný lektvar na strach ze samoty.

Již ode dveří hledám Snapea očima. A ejhle, onen černý muž seděl v křesle a doslova zíral na klávesnici a monitor.
Rozesmála jsem se a slavnostně pronesla: ,,Všechny pergameny a inkousty došly." 
Myslím, že Severus dostal záchvat kašle, nesměle jsem nabídla Stoptusin. Jitrocelový sirup došel.

Nyní nás vyrušil telefon. Sestry ze žurnálu hledaly lékaře. Stručně jsem oznámila klapku, otočila se na Snapea a zeptala jsem se, zda není unavený.
Ono býti celé dny mezi studenty, kteří směle vyvádějí, v rozkvětu puberty ukazují, co dovedou a ti mladší se zase moc ptají, musí být opravdu vyčerpávající.
A já se o Severuse zajímám, a ráda.

Hbitě mi odpověděl, že občas užíval lektvar energický a vyvažovací.
Odolávala jsem chuti o jeden lektvar požádat, na druhou stranu bych ale chtěla Severusovi ukázat a najít klady moderního ošetřovatelství.
Samozřejmě všechno má své slabé a silné stránky.
Každý vlastně stojíme na jiném konci mostu, ale cíl, ten máme stejný. Pomáhat lidem, řešit jejich starosti, strasti, bolesti, úzkosti, vykouzlit alespoň jeden malý úsměv. A nic za to nechceme.

V podstatě se nakonec shodneme, že jak kouzelnické ošetřovatelství, tak i moderní ošetřovatelství je vskutku velmi potřebné a žádoucí.
Tak jako láska.

A Severus před odchodem nezapomene svým sytým měkkým hlasem dodat: ,,Každý může dát jen tolik, kolik má.
Dobrou noc."