Koukáme že si rozklik tuhle knížku...no tak to abychom ti nejdřív něco řekly ne? Možná by bylo lepší začít už hned číst příběh ale...možná by to chtělo trochu uvíst do přítomnosti...tak jdeme na to...
Příběh dvou odlišných a zároveň tak stejných holek. Ani jedna v tuto chvíli neví že ta druhá vůbec existuje. Doposud se nesetkali. A kdo vlastně? No...
Na jedné straně republiky žije krásná atraktivní blondýnka. Jmenuje se Klárka. Krásné jméno doplňuje i krása samotné jí... modré pronikající oči jí svítí na dálku. Je to taková trochu praštěná zmatkářka... ale její její sen se jí možná dnes splní...
Stejně jako té úplně odlišné krásce na druhé straně republiky...
Ani tato kráska nemá o nic ošklivější jméno než je ona sama. Hnědooká Adélka má stejnou barvu vlasů jako očí a narozdíl od Klárky která má vlasy rovné a blond má Adélka hnědé prstýnky na hlavě, které ji spadají skoro k zadku.Je to spíš taková ta šedá myš třídy ale velice chytrá. No prostě taková obyčejná šprtka
Obě mají odlišný život ale dnes se rozhodne jestli je osud spojí... Právě dnes chodí všem zprávy jestli se dostali na školu...
*Pohled Aďi
,,Do psí....řiti.." začala jsem nadávat když jsem si málem ukopla malíček o linku. ,,Už zase?" Zakřičela na mě mamka z obýváku ,,No jo no... nechápu co jim tak trvá na tom poslat jeden e-mail..." ,,Ha... a ty si myslíš že jako posílaj jen tobě? A co těch dalších tisíc dětí? Aha viď" začala mamka když jsem dokulhala ke gauči na který jsem se posadila ,,Jsme dneska nějaká nesvá... mami... co když to nevíjde..." začala jsem natahovat a v očích se mi oběvili první slzy... ,,Ale neboj prosimtě... a když tě nevezmou sem tak máme ještě šanci v Praze..." utěšovala mě... ,,Ale co když ani tam ne..." ,,Neboj prosimtě... ty taková chytrá holka... ty si ani nemusíš lámat hlavu jestli tě vezmou... zato ti tvý kamarádi by si měli už hledat něco jinýho..." řekla vesele a pohladila mě po vlasech. Je pravda že jsem na tom ve třídě nejlíp takže šance jsou veliký. Ale co když přeci...
Pohled Kláry:
Je čtvrtek něco málo po osmé a já jsem úplně mimo...vstávala jsem v šest a od té doby jen sedím na posteli jím vanilkovou zmrzlinu s Nutellou a oříšky a čekám na tu zprávu která mi změní celý život...dnes se rozhodne zda se můj sen být učitelkou splní a jestli se na ten Pajdák dostanu a nebo ne...
Když zmrzlinu dojím položím misku na stůl a lehnu si do postele...
Asi o třičtvrtě na devět přijde do mého pokoje Mamka...když mě uvidí v posteli jak co pět vteřin kontroluji jestli jsem náhodou nepřeslechla upozornění na zprávu jen si povzdechne a sedne si ke mě na postel...,,zlato vím že máš z těch přijímaček strach ale měla by sis odpočinout nechces jít třeba ven se psem?"...jen jsem se na ni podívala pohledem typu děláš si srandu?! co když zrovna přijde ta zpráva a já ji prošvihnu?!pochopila to a tak jen vztala a už se chystala odejít ale já ji zastavila...,,Zlato co se děje..."já ji nedokázala odpovědět...jen jsem začala brečet...z těch přijímaček jsem neměla už od začátku dobrý pocit...ale teď když vím jak dlouho jim už trvá poslat jednu zprávu jen jeden e-mail..,,mám strach mami" "já vím ale taky vím že když něco hodně chceš a ty chceš vážně hodně tak že to zvládneš...věřím ti zlato" po tom co mi tohle Mamka řekla jsem začala brečet ještě víc...co když se to nepovede?..co budu dělat potom?..
Pro holky den ubíhal pomalu...měly pocit že se nikdy nedočkají...měli pocit že ten den nikdy nezkončí... zatímco Áďa si stihla udělat kde co, rozbít několik skleniček a dva talíře, Klárka snědla 3kýble zmrzliny a pak to konečně přišlo...najednou to uslyšel...ten zvuk na který čekali celý den se ozval
Áďa právě uklízí střepy ze skleničky kterou tak nešikovně upoustila a Klárka si jde pro čtvrtý kýblík vanilkové zmrzliny v tu stejnou chvíli obou holkám zapípá mobil. Obě k němu okamžitě běží popadnou mobil a otevřou zprávu která rozhodne o jejich životě... I když jsou každá na jiné straně republiky obě naráz zakřičely přes celý dům
,,ONI MĚ VZALI!?!!!!!!!"
