Světlo a tma ✔️

•13•

Zakroutila jsem hlavou. Neměla jsem žádné nápady. Něco málo jsem vymyslela, ale na to, co mi udělal, to nestačilo. Chtělo to něco pořádného a má kreativita se začínala vytrácet.

„Škoda. Je sice hezký, ale zasloužil by si, aby mu někdo smazal úsměv z tváře. Dnes ráno seřval jednoho prváka, protože kolem trochu zavadil o jeho auto. Přitom se ho ten kluk skoro ani nedotkl," informovala mě Sam a já si okamžitě na něco vzpomněla.

Když mě James vezl minulý týden do školy, vyletěl kvůli tomu, že jsem se chtěla v jeho autě napít ochucené vody.

„Nezdá se ti, že je na to auto až moc háklivý?" nadhodila jsem.

„Možná trochu, ale to je asi každý kluk," pokrčila rameny a otočila se na mě. Ale ne, ty něco plánuješ?"

V mé hlavě se začal rodit nápad na odplatu, ale potřebovala jsem k tomu něčí pomoc.

„Ty máš výtvarku, že?" zeptala jsem se Sam.

Přikývla. „Jo dnes, ale já teď mluvila o Jamesovi."

„Potřebuju si půjčit nějaké barvy. Vše ti vysvětlím, ale teď není čas," vzala jsem jí za ruku a táhla ke skříňkám.

Tohle by mohlo vyjít. Bylo mi jasné, že mě za to James asi zabije, ale zaslouží si to.

***

„Caroline! Budou tu každou chvíli. Už pojď!" volala na mě máma.

Nevím proč, ale rodiče vyžadovali, abych si vzala něco slavnostnějšího. Máma mě dokonce donutila vzít si šaty a argumentovala tím, že Cassidy je přece taky bude mít. Prohlížela jsem se v zrcadle a nakrčila nad svým odrazem nos. Šaty jsem nikdy neměla ráda, ale alespoň jsem si usmlouvala černé, místo těch světle modrých, které navrhovala máma.

Nadechla jsem se a nejistě vyšla ze svého pokoje. Protože když jsme jeli domů, pršelo, bylo mi jasné, že můj plán vyšel a James mě možná za pár vteřin zabije.

Sešla jsem ze schodů do předsíně a slyšela hlasy z jídelny. Takže už jsou tady. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dveřmi dovnitř. Všichni seděli u stolu a hned se na mě otočili. Vyhledala jsem pohledem Jamese, který se překvapivě nemračil a nevypadal moc naštvaně. Vlastně vypadal celkem spokojeně. Bílá košile mu slušela, a dokonce se asi pokusil použít hřeben.

Ne, že by to mělo nějaký výsledek.

Usuzovala jsem, že tedy na to, co jsem udělala, asi ještě nepřišel.

„Dobrý večer," pozdravila jsem a otočila se na Freda.

„Ahoj. Rád tě zase vidím a prosím tě, tykej mi," mile se na mě usmál. Posadila jsem se na jediné volné místo, které bylo vedle Jamese. Skvělý. Naproti mně seděla Cassidy v růžovobílých šatech. Vlasy měla stažené do složitého drdolu a byla namalovaná.

Já z toho takovou vědu tedy nedělala. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a pár pramínků připnula pinetkou, aby mi nepadaly do obličeje. Byla jsem namalovaná pořád stejně, jako dnes ve škole. To znamenalo řasenka, korektor a těsně předtím, než jsem opustila pokoj, přetřela jsem rty leskem.

Mamka začala hned servírovat polévku.

„Kdy jsme se to viděli naposledy?" zeptal se táta Freda.

„To bylo před devíti lety, když jsme se sešli se zbytkem třídy," zamyslel se Fred.

„Chodili jste spolu do třídy?" vložila se hovoru Cassidy.