Long live the King

Prolog

Lord Bermond sebral ze stojanu nad dveřmi svůj meč a zhluboka se nadech. Věděl, co za sebou nechává, co vše musí nyní objetovat. Ohlédl se za sebe na svoji manželku a jediného syna Marcuse, kterému byly sotva čtyři roky.
,,Nemusíš tam chodit." Řekla a teplá slza jí přitom stekla po líčku.
,,Musím." Nato za sebou zabouchl dveře.

Zamířil přímo za králem, který už na něj s celou gardou čekal před branou paláce. Ulicemi Penterosu se nesl křik lidí ale také hustý smog, naznačující neustávající požár.
,,Deroheime je čas."  Řekl svému příteli králi.
,,Musíme.. musíme počkat na ni." Lord se dál na nic neptal, věděl, že mluví o velekněžce. Bez ní by Penteros, hlavní město pěti království, nezachránili.

Temnou noc prořízl vysoký plamen, jež naznačoval, že se ohnivý démon blíží k nim. Velekněžka, která se k nim připojila, se soustředila, aby ho přivolala k nim a ochránila tak obyvatele města.

Z poza rohu jedné z přilehlých ulic se k nim začala plížit šelma. Ne obyčejná šelma, vlastně podobu šelmy jen převzala za svou, jeho kůže jakoby planula temným plamenem pekelným a jeho oči byly rudé jako krvavé rubíny. Jen jeho tlapa by dokázala rozdrtit koňe. Jeho tlama byla sice zavřená, ale trčely z ní metr dlouhé tesáky

Gardisté tasili meče, ale ustupovali směrem v zad. Netvor si uchechtl. ,, To je směšné, vy lidé jste tak smešní." Promluvila démoní kočka až příliš lidským hlasem. Vojáci se třepali, ale už neustoupili ani o krok. Velekněžka předstoupila před ně. ,,Ale, ale.. Stará známá. Jakpak ses měla Falon posledních.." Kočka se odmlčela a zamyslela. Velekněžčina kamenná tvář se ani nepohnula. ,,..jaký že je rok?" Pomalými kočičími kroky se začala přibližovat a pořad se zlověstně usmívala.

,,Možná jsem malinko zestárla. Abych byla přesná, asi tak o dvě stě let, ale neměl bys mě podceňovat. Mé schopnosti zrály jako moje krása."
,,O tom nepochybuji." Utnula stvůra velekněžku.

,,Co budeme dělat?" Zašeptal král směrem k velekněžce s nejistým podtónem v hlase. 

,,Všechno slyšim!" Zařvala zrůda. Falon se otočila ke králi a odpověděla mu vnitřním hlasem, jímž disponovala. Nemůžeme ho zničit, jediná možnost je pokusit se jej znovu zapečetit a oddělit jeho podstatu od jeho schopností. Král si nebyl jistý, zda rozumí jejím slovům, chtěl jen, aby byl jeho syn opět v bezpečí. Přikývl. Velekněžka přečetla jeho mysl a pocítila jeho starost. Budeme ale potřebovat druhou schránku. Dodala tak, aby ji v mysli slyšel i lord Bermond, který téměř neznatelně přikývl.

Lord Bermond vyšel čelem k šelmě a tasil svůj meč - úsvit- jehož čepel se temně zaleskla v odrazu démonových plamenů, jež mu začaly prskat z tlamy.  Následoval ho zbytek jeho gardy. Démon se po nich oháňel a šlehal plameny a lord a gardisté uhýbali a dávali zvláštní pozor na to, aby mu neublížili. Jen odváděli jeho pozornost od velekněžky, která malovala ve vzduchu obrazce rukama a zaříkávala démona prastarým jazykem.  Démon vyslal na lorda plamen, kterému zvládl uhnout, ale z druhé strany ho smetla tlapa a přidupla mu hlavu. Král vydal přidušený skřek a rozběhl se k padlému příteli, ale neviditelná síla, jež ovládala velekněžka ho ztáhla zpět.  Zaklel.

Bestie se najednou začala svíjet a syčet. ,,Ty svině! Tvoje sestra tě měla udusit už když ses narodila!" Velekněžčino dílo bylo dokonáno. Démon se dál svíjel v bolestestech a postupně se zmenšoval. Plameny kolem něj pohasly a kolem jeho těla se rozsvítil zlatavý kruh se starobylími znaky. Gardisté ustoupili a Král se rozběhl miminku, malému chlapci, které teď leželo uprostřed kruhu.  Zatěkal pohledem mezi ním a svým padlým přítelem a nakonec vzal plačící miminko do náruče.

,,Dorheime musíme dokončit zapečetění." Řekla Falon.  Kousla se do palce a krví poznačila miminko po čele. Jak začala zvedat svoji ruku, z čela mu začala prosakovat  ohnivá kulička, kterou nakonec velekněžka držela v ruce. Pálila ji, ale musela to vydržet. 
,,Kde je druhá schránka?" Řekla Falon a opět z ní byla žena, které se nedalo nic vyčíst z tváře. 
Král pokynul, aby ho následovala a vydali se zapečetit druhou polovinu démona.