High school [CZ - Niall Horan]

[12] All these things are wrong!

Obešla jsem ho a snažila se co nejrychleji utíkat. Nejsem na běh moc dobrá, ale musím uznat, že jsem běžela celkem rychle!  Běžela jsem ke svojí skříňce, kde jsem si rychlostí blesku vzala skateboard a batoh. Krev se ve mě vařila a můj tep byl zrychlený. Neuměla jsem skoro popadnout dech ale nemohla jsem tady zůstat. Vždyť ten kretén se mě právě pokusil znásilnit!

,,ELIZABETH CLIFFORDOVÁ!" ozvalo se celou školou. Uvědomila jsem si, že jsme ve škole sami. Dobře to měl naplánované!  Vzala jsem skate pod paži a opatrně zavřela skříňku. Proběhla jsem kolem jeho kabinetu, kde právě třískly dveře. Neuklidňovala jsem se, protože už z hororů vím, že to mohl být jenom průvan.  Skoro jsem zaječela, když jsem ho uviděla. Šel úplně stejným směrem, kde jsem plánovala jít. K hlavnímu vchodu do školy. Opřel se o zeď a čekal. Když se otočil na druhou stranu, přeběhla jsem do chodby, ze které mě nemohl vidět. Začala jsem panikařit, jelikož mi nejspíš i ublíží, než jenom znásilní. Třeba mě i zabije!  Moje ruce se třásly a skate jsem prakticky neudržela. Pak jsem si vzpoměla! - Zadní vchod!   Stojíš před zadním vchodem do školy a nevyjdeš z něj, haha, zatleskej si Cliffordová! okřikl mě můj vnitřní hlas a já se ztratila ve dveřích.

Vítězně jsem si oddechla, když jsem vylezla zadním vchodem a dostala se na chodník. Jela jsem domů, jako splašená, jako kdyby za mnou profesor byl a snažil se mě chytit.  Tohle mu nedaruju! Tohle si přece nemůžu nechat pro sebe!

,,Co děláš doma tak pozdě?!" přiletěl do chodby Jack hned, co jsem za sebou zabouchla dveře našeho domu. Tak strašně moc jsem byla ráda, že jsem doma, přestože tady bydlí ty dvě stvůry a Michael.  ,,Tak odpovíš mi?" zvýšil hlas a zazněl stejně jako ten profesor. Začala jsem brečet a sesunula se podél dveří na zem. Klepala jsem se a nemohla jsem ze sebe vydat nic jiného, než vzlyky.  

,,Lizzie?" vykřikl Mike, když vycházel z kuchyně v rukách držel jablko ale když mě spatřil, odhodil ho někam do rohu a přiběhl ke mně. Chytil mě za ruce a já sykla. Prohlídla jsem si je spolu s Mikeym a oba dva jsme vyvalili oči. Moje zápěstí bylo celé v modré a červené barvě a neskutečně mě to bolelo!   ,,Co se ti stalo, sis?" zeptal se a já se podívala do prázdna. Neměla jsem sílu na nic. A to se ještě nic nestalo! Tedy, skoro nic nestalo.  A nechci přemýšlet o tom, co se asi stane.

,,Sestřičko." řekl, když jsem sebrala všechnu sílu se zvednout a chodit. Měla jsem v plánu jít do pokoje a do konce života z něj nevyjít! Cítím se jako nicka, a to nechci. To jsem nikdy nechtěla!  ,,To byl Niall, že jo?" řekl a já se zastavila. Nadechla jsem se a otočila se k němu.  ,,Jak tohle můžeš vůbec říct?" vyjekla jsem po něm. Jack celou tuhle situaci sledoval s hrnkem kafe v ruce a ve tváři měl neutrální výraz.   ,,Protože to na něm vidím. Jenom tě využívá! Je to ďábel s andělskou tváří! Neumíš to pochopit, sis? Ne-mi-lu-je tě!" mluvil naštvaně a já si utřela slzy, co mi začaly znova stékat po tváři.  Jak tohle může říct, potom co mi řekl, že nám to s Niallem přeje? Tímhle mě ranil a on to věděl!  ,,Niall by mi nikdy neublížil." řekla jsem chraplavě a s vážným pohledem ve tváři. Snažil se mě zarazit, ale já pokračovala.  ,,Když jsi zde přišel s tou svojí, taky jsme si nesedly. Ale v životě bych o ní nic špatného neřekla a už vůbec ne tobě!" zamračila jsem se on si povzdechl.  ,,Myslela jsem si, že mi zbyl aspoň bratr, když jsem o oba rodiče přišla. Ale jak tak vidím, zbyl mi jenom Niall s Ashem a Danielle." zašeptala jsem a on udělal krok ke mně, za účelem mě vzít za ramena. ,,Mám o tebe starost." hlesl a v jeho očích se objevily slzy.  ,,Už nemusíš." řekla jsem a on se na mě zaraženě podíval.  ,,Už nemáš ségru, nemáš důvod se o mě bát." zasyčela jsem a on zamrkal, aby zahnal slzy, pak ode mě kousek odstoupil a jeho žíla na krku vystoupla.  ,,Tím mi jako naznačuješ, že bys radši byla s ním, než vlastním bratrem?!" začal křičet přes celý dům a Jack si falešně odkašlal za účelem něco říct.  ,,Drž hubu!" zařvali jsme na něj oba dva. Přikývl a opřel se o desku stolu za účelem nás pozorovat dále. Protočila jsem očima.   ,,A víš co? Je to super! Být jedináček!" řekl naštvaně a já otevřela pusu.  ,,Nevěřím, že jsi to právě řekl." zakroutila jsem nevěřícně hlavou a on se jenom ušklíbnul. Sice jsem mu to taky řekla, ale nemusel mi to opětovat.  ,,Řekl." přikývl s tím jeho úšklebkem a já ho přestala poznávat. Tohle není můj Mikey, tohle není ani můj bývalý bratr. Tohle je někdo úplně cizí.