Budoucnost [Pozastaveno]

3. kapitola

„ Jinak mě moc těší Hiro. Moje jméno je Nyx. "

Řekla jsme a usmála se pro sebe.

„ Co plánuješ dělat příště?" zeptala jsem se docela zvědavá jestli se ještě vrátí a jestli mu můžu věřit.

„ Chtěl bych tě znovu navštívit, ale bojím se, že mi to nedovolí" řekl trochu posmutněle.

„ Kdo?" zeptala jsem se trochu víc otevřeně.

Nemluvila jsme s nikým tak dlouho. Nemohla jsem niku říct, jak se cítím a jak mi chybí má sestra.

„ Papá" odpověděl Hiro hrdě na někoho, koho nikdy nepotkal. Hned jsem věděla o koho jde.

Uchechtla jsem se.

„ Pěkně vás zmanipulovali. Vše slibovali generacím tisíce let před námi. Ale při tom je nechávali umírat." řekla jsme trochu naštvaně, ale nebylo to moc poznat. Nechtěla jsme moc emocí dát najevo.

„ Jak to myslíš? Dal nám vše, pomohl nám. Nechal nás žít v míru a klidu, bez válek a okolních nebezpečí. Jídlo a teplo, vlastně vše potřebné. A ty jsi mu vše oplatila tím, že jsi vše kazila a ničila jeho plán." řekl naštvaně, stoupl si a otočil se na mě.

Viděl jen moje záda.

Popadl mě vztek.

V mžiku jsme ho odhodila ke zdi a držela ho pod krkem. Světla začali blikat. Moje fialové oči začali víc svítit.

Začala jsem se pro sebe usmívat.

„ Myslíš si, že bych udělala něco takového?" zeptala jsem se s uchechtnutím.

Chtěl se nadechnout, že něco řekne, ale kvůli mému sevření mu to moc nešlo.

„ Myslíš si, že jsme chtěla někomu ublížit? Že jsme chtěla někoho zabít? Nebo nechat tuto zemi zemřít?" ptala jsem a vztek ve mě přibíval. Pomalu se dusil a začal trochu pokašlávání.

„ N-ne! T-to mi j-jen ří-kali" vykašlával ze sebe slova. Nebylo jim moc rozumět, ale pro mě to bylo srozumitelné dost.

V tu chvíli mi to došlo.

Nikdy by to sám neřekl. Museli mu něco napovídat.

Všechen vztek, který jsem cítila zmizel. Nahradili ho jiné pocity. Smíšené. Moje oči přestali svítit. Světla přestala blikat. Do očí se mi nahrnuli slzy.

Hned jsem ho pustila. Spadl na zem a začal lapat po dechu.

Jak jsem mohla udělat takovou chybu?

Chytla jsme se za hlavu a z očí mi začali téct slzy.

Jakto?

Přitiskla jsem se k opačné stěně.

Dál od všech. Nechci nikomu ublížit.

V tu chvíli se začali otvírat dveře. Ochranka vběhla dovnitř. Mířili na mě zbraněmi.

Seděla jsem u zdi. Nohy u hlavy. Nechala jsem slzy téct.

Vzali Hira pryč. Nejdříve se jim bránil, ale ze špatného dýchání se mu nedařilo. Stále křičel moje jméno.

„ NYX" začali mu padat slzy a snažil se ke mě dostat.

Proč by se snažil jít zpátky za mnou? Málem jsme ho zabila.

„ Nechte jí být, nic neudělala! " stále křičel na stráže, kteří ho neposlouchali a zbraněmi mi mířili na hlavu.

„ Nic o tomhle nevíš, tak se do toho taky nemotej. " zařval jeden z nich a chystal se Hira uhodit do hlavy zbraní, aby ho omráčil.

Naštvaně se otočil, zvedl zbraň do vzduchu a v tu chvíli jako by se pro mě zastavil čas.

Co mám dělat?

Nemůžu to takhle nechat. Musím něco udělat.

Zachránit ho? Nebo ho nechat odejít?

------------------------------------------------------

Tak a teď je to na vás, jak by se měla Nyx rozhodnout?