You're Mine! CZ

1. Life

Takže Ahoj můj deníčku,
mé jméno je Marinette Dupain-Cheng a co chvíli slavím své šestnácté narozeniny. Za této příležitosti jsem obdržela dárek od mé milované nejlepší kámošky Alyii tebe a za úkol dostala zapisovat si do něj každodenní zážitky. Nemám žádné sourozence a žiju s oběma rodičema v Paříži. Můj táta je pekař a spolu s mamkou vlastní svůj osobní obchod.
Toť na dnes vše protože mě už dost bolí ruce.
-s láskou Marinette

><

S úsměvem zaklapnu deník s tvrdým obalem a zamknu ho malinkatým klíčem který si hodím to taštičky. Rychle se obleču protože jdu opět pozdě. Jedna z mých zlých vlastností.

Jo a taky jsem děsná nešika.

„Marinette! Je tu Luca!" kričí na mně z dola má máma. S potěšením se vydám dole a tam už stojí krásny černovlásek s modrými konečkmi, modrými jak jeho krásné oči.
Taky že se mi i podlomila kolena.

Luca, kluk kterého jsem spoznala Když jsem byla v sedmé třídě. Byl u nás na škole jak deváták a já se doňho slepě zamilovala. Jeho sestra je jedna z mých kámošek, Juleca a tak bilo ještě snazší se s ním seznámit.

„Ahoj Marinette.." věnuje mi jemný úsměv a já mu ho toběž oplatím. Nejsem schopná slova, jako vždy v jeho přítomnosti a tak jen tupě čumím a místy kontroluji či mi předse jen neukápla slina.

„Ehm, jdeme?" nervózně se usměje můj princ a já jen s vypulenýma očima kývnu na souhlas.

Spolu už vejdeme do budovy mé nové střední školy. Luka je už v třetím ročníku a tahle škola jich má až pět. Jsou i gymnázia s více ročníkma no tohle je konkrétně jen s pěti.

Mám tu jen málo lidí z mé základní školy, no celou tu dobu si lámu hlavu s tím, či tu bude i Adrien.

Adrien, můj nejlepší kámoš. Známe se už od plenek a spolu jsme přešli školku, potom i celou základní no a teď nevím jestli ho nechce dát jeho otec na jinou prestižní stření. Má přísného otce a žije bez maminky. Má matka tu ale pro něj vždycky byla tak jako i já. Sme jak brácha a sestra.

„Nevíš jestli sem nastoupil i Adrien?" smutně se zadívám na Lucu. Ten jen skrčí obočí a uhne jeho modrým pohledem.

„Nevím Mari." pronese a já smutně skláním hlavu když v tom slyším hlásitý křik.

„Marinette! Zvládl jsem to! Jsem tady!" vidím blonďatou hlavu a zářivé zelené smaragdy. Kůži má opálenou z Řecka kde byli s jeho otcem na dovolené a je o něco vyšší než já když ke mně přistoupí a vezme mě do pevného objetí.

Vlastně je o hodně moc vyšší. Možná to bude patnáct až dvacet centimetrů.

„Moc si mi chyběl Agreste!" pevně ho tisknu někde pod žebrama protože výše nedosáhnu, musela bych být na špičkách.

„Ty mě ještě víc princezno moje! Jak vidím stále jsi skřet jak před prázdninami. Nerosteš ty do země?" ťukne mi do nosu a roztomile se zasměje.

Já jen pretočím očima a přijdu spět k Lukovi, kterému obrjmu pravou ruku.

„Bojím se první hodiny Luco. Co když mě nová třída nepřijme a já budu za tupce, to když upadnu a všichni se mi budou smát? Bože já to nedám, já-" nestihnu dokončit protože on přiloží jeho rty na ty mé.

Ostávam v prvotním šoku a tak jen tupě stojím. Necítila jsem to co jsem četla v knihách. Měli mi létat motýlci v břichu a mělo mi být velmi vedro. Nic z toho se však nestalo protože mě polil studený pot.

„Luco já-" chci něco říct no on přiloží ukazovák na mou pusu a jen se usměje.
„Zamilujou si tě. Vidíme se na obědě."

Následně se teda otočím na Adriena, ale on tam nestojí. Je pryč stejně jako Luca. Takže se rozhodnu najít třídu sama.

><

nový příběh