Ms. Padfoot

5.

Marlene
"Siriusi.." Zašeptala jsem a chtěla jsem se ho dotknout. Pevně semknul víčka, snažíc se za nimi uvěznit slzy. Jedna opustila jeho oko a já jsem svou ruku nasměrovala na jeho tvář. Přejela jsem mu palcem po tváři a on moji ruku hrubě odstrčil. "Zmiz.. Tak zmiz kurva!" Když jsem se k ničemu neměla, zvýšil hlas a já odešla z místnosti, s omluvným úsměvem směřovaným na Lily s Jamesem. Nikdo z nich si nevšiml, že s sebou nesu zbytek Siriovy flašky. Vyšla jsem se projít po školních pozemcích, whiskey bezpečně skrytou v kapse. Sedla jsem si na sluníčko u stromu, u kterého jsem seděla vždycky s Jamesem. Otevřela jsem láhev a přihnula jsem si. Do očí se mi tlačily slzy, ale nebrečela jsem. Slyšela jsem, jak si vedle mě někdo přisedl. "Omlouvám se za něj." Zašeptal Jamie a já si hlavu opřela o jeho rameno. "To nic." Vykouzlila jsem drobný úsměv a znovu jsem se napila. Následně jsem flašku nabídla i chlapci a ten zopakoval můj pohyb. "Já jen.. už opravdu nevím co s ním. Miluju ho, tak strašně moc, že mě to zevnitř trhá na kusy a on? Má tyhle svoje holky na jednu noc, mám pocit, že s ním nic neudělalo ani to, že jsem si našla Deana a- bože, vždyť já toho kluka jen využívám, abych se k Siriovi dostala blíž... Jsem špatná, měla jsem být ve Zmijozelu."

Sirius
"-jsem špatná, měla bych být ve Zmijozelu." Řekla to potichu, ale stejně jsem to slyšel. Odvážil jsem se a letmo jsem vykoukl zpoza stromu, za kterým jsem celou její řeč poslouchal. Opírala se o Dvanácterákovo rameno a po nádherné tváři jí tekly slzy. Teď nebo nikdy. "Jsi ukázková Nebelvírčanka." Vystoupil jsem ze svého úkrytu a ona si okamžitě utřela slzy v naději, že jsem to třeba neviděl. "Co-cože?" Zašeptala. "Že ty Marlene, jsi ukázková nebelvírčanka." Zopakoval jsem a sedl jsem si před ni. Na dva nádechy, jsme si bezeslov koukali do očí. "A to je jeden z důvodů proč tě miluju." Její tvář ztratila veškerou barvu. "Miluju tě" zopakoval jsem a díval jsem se jí do očí dál. Snažil jsem se do toho pohledu vložit veškeré pocity, co jsem v sobě měl. Za to Marlene vypadala, že zamrzla. "Haló?" Zamával jsem jí rukou před obličejem. Zmateně jsem se podíval na Jamese, který ukazováčkem štouchal Marlene do stehna. "Třeba je v šoku?" Pronesl a přiblížil se k jejímu uchu. "Země volá Marlene!!" Zakřičel a blondýnka sebou konečně trhla. "Nelži mi." Zašeptala a podívala se mi do očí. "Už nikdy nebudu." Pronesl jsem a natáhl jsem k ní ruce. Opatrně jako by se bála, že zmizím se do nich přesunula a já ji pevně obejmul. Dvanácterák se pomalu vytratil a já si všiml, že Marlene se jemně třese. Při bližším pohledu jsem si uvědomil, že pláče. "Copak?.." Zeptal jsem se a pohladil ji po vlasech. "Bojím se, že se mi to zdá. Jako pokaždé. Že se ráno vzbudím, sama v posteli bez tebe a zase se budeme hádat. Už jsem na to tak zvyklá, že je pro mě problém uvěřit realitě." Zašeptala a já ji sveřel pevněji. "Tohle je realita Len." Políbil jsem jí do vlasů. Už nikdy tě nenechám aby ses budila samotná. Jsem tady, věř tomu. Vím, že je to těžké, ale bez tebe jsem prostě hrozně osamělej, nejsem to já." Jemně jsem ji pohladil po vlasech a ona se ke mě víc přitiskla. "Už mi nemiz prosím." Šeptla a já ji obejmul pevněji. "Neboj se." Dal jsem jí pusu na čelo a cítil jsem, jak se mi v rukou uklidňuje.
"Co to má znamenat?" Padl na nás stín a my oba vzhlédli. "Deane.." Zamumlala Marlene a rychle se vymrštila z mé náruče.

Marlene
"Zkus mi říct, že to není tak jak to vypadá." Zařval na mě a já cítila, jak se Sirius postavil vedle mě. "Deane.. já.. Já ho miluju. Promiň. Neměla jsem si s tebou začínat." Řekla jsem třesoucím se hlasem a on se postavil těsně před Siria. "Jeho?" Odfrkl si opovržlivě a já zakývala hlavou. Rychleji než jsem to stihla postřehnout, se jeho pěst setkala s tváří mého milovaného. Zakřičela jsem a o kus odskočila. Hůlka mi tím pohybem vyletěla někam dál ode mě a já byla v tu chvilku úplně bezmocná. Ti dva se tam řezali a já je nemohla ani znehybnit. "Do prdele." Zavrčela jsem a vrhla jsem se na hledání hůlky. "Ne, prosím ne." Ve chvíli, kdy jsem sbírala hůlku ze země, se ozval Deanův výkřik. Otočila jsem se a naskytl se mi pohled na zakrváceného Siria, který držíc obě hůlky stál před klečícím Deanem, jednu hůlku na něj namířenou. "Crucio!" Rozšířila jsem oči a vyskočila jsem. Dopadla jsem před Deana přesně ve chvíli kdy paprsek, takže jsem ani nestihla vyčarovat štít. Můj bolestný výkřik přehlušil všechny zvuky okolí a moje nehty se zaryly do trávy. Trvalo to tak neskutečně dlouho. Konečně kouzlo povolilo. Vyčerpaně jsem se svalila na zem a ztěžka jsem dýchala. "Marlene!" Siriův výkřik, jeho ruce snažící se mě dotknout. "Ne! Nesahej na mě, už nikdy!" Zavřískla jsem a i přes veškerou bolest jsem se rozběhla k hradu. Proletěla jsem společenskou místností a svalila jsem se do postele. Až tam jsem své slzy nechala téct, při myšlence na jeho výraz když kouzlo vypustil...