Ms. Padfoot

1.

Sirius
Marlene McKinnonová. Jen díky myšlence na ni, jsem v Azkabanu zatím nepřišel o rozum. Její jméno je jako motlitba, kterou mé rozpraskané rty každou noc šeptají. Můj světlovlasý anděl. Má spása a moje svědomí. Moje Marlene. Pamatuju si, jak nastoupila do Bradavic, jakoby se nechumelilo, a moje první myšlenka byla, že tahle holka bude moje.

Vešel jsem do velké síně v příjemném rozhovoru s Jamesem. První večer co jsme v šestém ročníku se zatím vyvíjel nadmíru podařeně. Cesta vlakem byla zábava, pak nám málem ujel kočár, ale Dvanácterákovi se povedlo jeden stopnout a ještě navíc v něm byla Evanska. Sranda. "-a teď přejdeme k zařazování. Slečno McKinnonová, vy půjdete až poslední, aby v tom nebyl nepořádek." Otočil jsem se, abych zjistil o kom Brumbál mluví a zůstal jsem nepokrytě a paralyzovaně zírat. Koukal jsem na drobnou slečnu v mém věku, s medovými vlasy do půli zad, která stydlivě zarývala pohled světle hnědých očí do země. Dvanácterák do mě drkl. "Dávám ti dva tejdny a budeš nás kvůli ní vyhánět spát do společenky." Zasmál se a já s ním. Pohledem jsem se ale dál vpíjel do ní. Otočila svoje oči směrem ke mě, tak jsem k ní vyslal jeden ze svých úsměvů. A ona, moment, opravdu právě protočila oči a dál čučí do země? Konečně byl poslední prváček zařazen do Zmijozelu a na onu McKinnonovou se otočily všechny páry očí. "Marlene McKinnonnová." Marlene.. Krásný jméno. Trošku roztřeseně přešla ke stoličce a dala si moudrý klobouk na hlavu. Doufal jsem, že nepůjde do Zmijozelu, tak hezký holky by tam byla škoda. "NEBELVÍR." Nebelvírští žáci začali tleskat, přičemž největší aplaus milá Marlene sklidila od pánské části osazenstva. Rudá se posadila vedle mě. Když jsem se k ničemu neměl, dál se věnoval dýňovým paštičkám a konverzoval s Remem, se přese mě natáhla ruka a zaklepala blondýnce na rameno. "James Potter." Usmál se na moji vyhlídnutou Marlene. "Tohle jsou moji kamarádi, Peter Pettigrew, Remus Lupin a Sirius Black." Na všechny z nás ukázal rukou a když se na mě zastavil dívčin pohled, pousmál jsem se. Přešla to a úsměv ukázala až Removi. Po večeři jsme ji doprovodili do společenky a přislíbili jsme jí, že na ni ráno počkáme, po čemž jsme odešli do ložnice.

Vzbudil jsem se ještě za tmy. Měsíc, vypadající jako vanilkový rohlíček visel vysoko na obloze. Soucitně jsem pohlédl na spícího Rema. Bylo mi jasné, že už neusnu, tak jsem se vydal do společenky. V křesle, ve kterém jsem rád sedával, už ale byl někdo jiný, čemuž jsem nevěnoval pozornost a rozvalil se na pohovku. "Sirius, že? Také nemůžeš spát?"  Trhnul jsem sebou a věnoval jsem Marlene ošklivý pohled. Zasmála se jasným, zvonivým smíchem. "Nechtěla jsem tě vyděsit." Zašeptala ironicky. Se stejnou dávkou sarkasmu jsem se zasmál a prohlédl jsem si ji. Měla na sobě mini kraťásky a tílko. Pohled na její tělo mě paralyzoval stejně, jako pohled na její obličej ve Velké síni. Byla opravdu moc hezká.

Marlene

To jak mě pozoroval, mi vhánělo krev do tváří. Proč mě tak propaluje očima? Pokusila jsem se o úsměv. "Mám něco na obličeji?" Zeptala jsem se taktně, hodně taktně vzhledem k tomu, že mi nepokrytě zíral na hrudník, a on zavrtěl hlavou. Jeho ústa se zkroutila do úsměvu, jeden koutek výš než druhý. Lily, se kterou jsem se seznámila hned, jak jsem přišla na pokoj, mi řekla co je Sirius Black zač. "Kolik dívek asi bylo přisátejch na ty rty?.." "Bylo to víc než bys řekla." Zarazilo mě, že mi odpověděl, neřekla jsem to snad nahlas.. Ale jistě, jistě že řekla. Ruka mi vyletěla k čelu, do kterého jsem se pleskla. Pomyslela jsem si, že víc jako imbecil už vypadat nemůžu. A buď už mi z toho už magoří mysl, nebo se Black o několik čísel přesunul ke mě a lehce se naklonil. Prudce jsem lapla po dechu. "Nebudu jedna z těch dívek." Řekla jsem mu s úšklebkem a s přáním dobré noci jsem se vydala zpět do ložnice. Lily spokojeně oddechovala a moje druhá spolubydlící Ev si četla. "Těžký den?" Strčila si pramen černých vlasů za ucho a mile se usmála. "Byl první, jdi se vyspat, zítra dostaneme rozvrhy a pozítří je škola. Potřebuješ na to, aby jsi tu přežila dost energie." Podívala jsem se na ni a usmála se také. "Děkuju Eviah, dobrou noc." "Dobrou Marlene."

Vzbudilo mě, jak mi někdo třese s rameny. "Ještě pět minut." Zavrčela jsem a přetočila se na druhý bok. "Oukej, jak si jen přeješ. Lily? Pojď sem." Uslyšela jsem Eviin hlas a pak nějaké šeptání. Konečně jsem se zase začala propadat do říše snů, když vzduchem zaznělo dvojité "AGUAMENTI." Proud vody mě z postele dostal okamžitě. "Eviah Marion Greenová, Lilian Evansová!" Zařvala jsem, popadla hůlku a ještě mokrá a v pyžamu, jsem se rozběhla za nimi, jelikož ty dvě už byly v půlce schodů. Vzteky jsem nekoukala na cestu, takže když se mi na schodech do cesty připletla něčí kočka, překročila jsem ji sice docela s grácií, ale na další schod jsem se netrefila. Připravila jsem se na tvrdý a bolestivý dopad, ale díky bohu mě místo toho čekala něčí náruč. "Blacku tobě už ty holky padaj i z nebe." Ozval se pobaveně James a jednoduchou formulkou mě vysušil, hned jak jsem se se Siriovi vyškubla. "KUDY BĚŽELY?!" James stále pobaveně ukázal na pohovku, za kterou se krčily, snažíc se utišit smích. "Ven ze společenky." Řekl následně a spiklenecky na mě mrkl. Připlížili jsme se k nim a připravili si hůlky. "Rictusempra." Smáli jsme se s Jamiem snad víc než ony, po zásahu lechtacím kouzlem. "Finite." Řekla jsem a otřela si slzy smíchu. "Uhm.. Evansová, co takhle rande?" Lily se na něj ani nepodívala a vyšla z místnosti. Eviah se zasmála, pohledem propalujíc Blacka. Její pomněnkově modré oči ho sledovaly se zaujetím a on si toho všiml. "Greenová. Ty, já půl jedenáctá, astronomická věž?" Tak takhle se teď domlouvaj schůzky?.. "Půl dvanáctá." Poradila mu, čapla mě za ruku a vydala se ven ze společenky. Hned za obrazem se rozesmála. "Nemysli si, že na mě ten jeho šarm funguje." Pustila mou ruku a prohrábla si dlouhé vlasy. "Jen mě tohle baví. Jak si myslej, že na mě maj, přitom když si se mnou domluví schůzku, tak tam buď přijdu a celou dobu si z nich dělám legraci, nebo tam nepřijdu vůbec." Teď už jsme se smály obě. "To je podlý." Dostala jsem ze sebe a takto v dobré náladě jsme usedly ke stolu.