Kolem 8 hodin večera jsem doběhl domů. Všude bylo už zhasnuto až na místnost v kuchyni, kde máma ještě stále pracovala.
Nikdy toho neměla málo. Pracovala často i přes čas a podle mého názoru jí to za ten velice nízký plat nestojí. Hlavně by si podle mého názoru měla najít jinou a klidnější práci.
Často krát se přepracovala do takové míry, že jí začali bolet kyčle, nemohla skoro ani chodit a celý dny jen prospala.
Ano, výhoda pracovat na apartmánech od rána do večera každý den v týdnu. Jenže to na ní po nějaký době taky zanechalo následky. Moje matka je nemocná.
Vydechnu, vyzuji si boty a vydám si to hned za ní. Zahlédnu ji, jak sedí u pocítače a něco do něj zapisuje. Byla tak zažraná do práce, že by si mě ani nevšimla, kdybych jí nepoklepal na rameno a nepozdravil.
"J-ježiš, já se tě lekla!" ucukne sebou a chytne se za srdce, pomalu se na mě koukne. "Aspoň klepej nebo dupej-ježiš" vydechne flustrovaně.
"Omlouvám se, ale víc jak slon dupat neumím" lehce se na ní uculím a přisednu si k ní. "Zase pracuješ přes čas? Mami, víš, že teď musíš s tou prací polevit..." zamumlám a chytnu jemně její ruku.
Ona na mě pohlédne a usměje se. Nebyl to ten upřímný úsměv. V očích je unavená, jen tak tak je drží otevřená. "Tím se netrap, je to jen pár faktur, které musím dodělat. Jak ses jinak měl? Byl jsi u toho psychiatra jak jsem ti říkala?".
Pohled zabodla zpět do monitoru ale i tak ke mně měla lehce nakloněnou hlavou. Semknu rty při vzpomínce nad tím, co se před pár hodinami u něho událo.
Podrbu se za hlavou "Nooo, jen jsem si u něho sedl a chvilku jsme si povídali. Nic moc jsem mu neřekl...nezamlouval se mi, a přijde mi, že na psychiatra je trochu mladý" kouknu na matku, která stále ťuká do svého notebooku a už dávno mě přestala vnímat.
Chtěl jsem něco říct ale radši jsem to vzdal a jen nad tím pokroutil hlavou. Zvedl jsem se a pohladil jí po rameni "Prosím mami, jdi si odpočinout. Potřebuješ to.." zamumlám a pomalu se vydám nahoru po schodech do svého pokoje, který se nachází hned v pravo od schodiště.
Vejdu do svého pokoje a hned za sebou zavřu. Otočím se a rozhlédnu se po něm. Žádný nepořádek tu nemám, jsem celkem dost čistotný až na tu obloženou sedačku prádlem.
Ani se nerozmýšlím. Přesunu se ke skříni, ze které si vytáhnu čisté spodní prádlo a triko. Převléknu se do toho a rychle si zalezu pod teplou deku až po krk. Nezapoměl jsem si ještě připojit mobil do nabiječky a položit si ho na noční stolek.
Zachumlám se pečlivě pod peřinu a vydechnu, pohled přesunu na oblohu a začnu přemýšlet nad svou minulostí.
Nemohu o sobě prostě říct, že jsem pozitivní člověk. Jsem spíš úplný opak. Ve všem najdu nějakou chybu, jen tak se z ničeho neraduji a zbytečně se ze všeho stresuji. Ale hodně často myslím na svou minulost.
Nechápu, jak jsem to s ním mohl dokázat vydržet. Byla to jen iluze...maska...kterou po dlouhé době sundal a ukázal mi tak svou pravou tvář.
Utápěl jsem se ve svých myšlenkách a skoro si při tom nevšiml, že mi zavibroval mobil s novým oznámením.
Chtěl jsem to ignorovat ale můj mozek se přepl jen a jen na mobil a na to, co je to za upozornění. V duchu jsem proklel svůj mozek a líně se natáhl pro svůj mobil, který jsem odemkl.
'Máte jednu nepřečtenou zprávu od 'neznámé číslo''
Zamrkal jsem a zprávu si rozklikl. Kdo mi může v tuhle dobu psát. Kamarády nemám a rodiče jsou doma.
Neznámé číslo: Ahoj Jungkookie. To jsem já, Namjoon ^^ snad jsem tě nevzbudil nebo nepolekal. Jen mě napadlo, že tohle bude dobrý nápad... kdyby jsi potřeboval s čímkoliv pomoct, tak stačí jen napsat a můžeme se domluvit na schůzce nebo si popivídat přes telefon ^^
-odesláno 10:13
Povzdychl jsem si. Vážně mi ON píše na-počkat, jak zjistil moje číslo? To určitě matka.
Odfrknu si a chvilku přemýšlím, jestli mu odepsat či nechat zobrazeno. Je už přeci pozdě a já bych měl už jít dávno spát protože zítra brzo vstávám do práce.
Já: Dobrý večer, pane Kime. Víte vůbec kolik je hodin? A jak jste vůbec přišel k mému číslu? A vystrašil jste mě až k smrti..
-odesláno 10:21
Chtěl jsem mobil ihned odložit zpět na stolek ale v tom mi cinklo nové upozornění. Ze své zvědavosti, kterou bych někdy opravdu picl, jsem mobil odemkl a přečetl si zprávu.
Neznámé číslo: Dala mi ho tvoje mamka :) prý, abych se o tebe kdykoliv postaral kdyby bylo třeba. Jsem rád, že jsem tě vystrašil Jungkookie ^^
-odesláno 10:25
DU LIEST GERADE
My Healer
Sonstiges"Vše se dozvíte dřív, nebo taky později...jen tak se neotevírám lidem. Ale pokud mě chcete poznat, mějte se mnou trpělivost. Velikou trpělivost,, (Cover udělám později...hlavně potřebuji vydat první část-)
