Sexy mrcha

30.-31. kapitola

,,Tak ona tě vyhodila?"

,,Jo a naprosto jí rozumím."

,,Co máš na mysli?"

,,Mariana..."

,,Ale to už přeci věděla, ona vás načapala či co?"

,,Mariana je těhotná." nastalo ticho a Sebastian se plácl do čela.

,,Hovno!" zavřel za mnou dveře a šokovaně na mě hleděl.

,,Hmm."

,,Ty vole, to si děláš...?" zavedl mě do kuchyně, kde jsem od něho obdržel skleničku s whiskou. ,,Kde je teď Mariana a co jsi jí na to řekl."

,,Co jsem měl říkat?"

,,Třeba něco jako, že to spolu zvládnete a že v tom není sama."

Uvědomil jsem si, že jsem ji tam nechal stát na chodbě a nic jí neřekl. Vyklopil jsem do sebe druhou dvojitou whisku a díval se na hodinky s věnováním, které jsem od ní dostal k narozeninám.

,,Pošli jí alespoň SMSku, že to spolu nějak vyřešíte zítra."

Vzal jsem tedy do ruky mobil a v tom mi volala matka. Neměl jsem náladu něco řešit, ale vzal jsem jí to.

,,Co se stalo?"

,,No to je mi uvítání, ahoj miláčku!"

,,Čau, co potřebuješ?"

,,Chtěla jsem se zeptat, jak je Marianě, ona mi to nezvedá."

,,Nevím. Monika mě vyhodila z baráku."

,,No já vím, že se ti to nebude líbit, ale konečně se to stalo!"

,,Ty jsi fakt dobrá. Nemám nic, nemám práci, prachy, bydlení a ty z toho máš radost."

,,Máš Marianu nebo jsi s ní ještě nemluvil."

,,Jo mluvil, jsem v šoku."

,,Tak že už to víš?"

,,Že je těhotná, nebo toho je víc?"

,,Jen tohle." nadechl jsem se. ,,Zlato, můžeš se nastěhovat kdykoliv."

,,Nastěhovat? Myslíš, že tu jednu tašku musím stěhovat." zasmál jsem se sám sobě.

Jen jsem ukončil hovor a rychle napsal textovku pro Marianu.

,,Lásko, promiň mi, že jsem tak zmizel, ale musel jsem na vzduch. Jsem u Sebastiana. Chtěl bych s tebou mluvit. Zítra ráno. Miluju tě!"

Následně mi volala, přičemž jsem si řekl, že možná ta SMS byla dost srabácká.

,,Monika to všechno šla říct otci a ten dostal infarkt!"

,,Co-cože?" vyskočil jsem na nohy.

,,Všechno mu řekla a pak dostal infarkt. Záchranka ho odvezla do nemocnice. Potřebuju tě."

,,Jasně hned tam budu." zavěsil jsem a chystal se k odchodu.

,,Co je, kámo?"

,,Tchána odvezla sanitka, ta vymetená kráva mu šla všechno vyprdelit." 

,,Vezmu tě tam." popadl klíčky od auta

V nemocnici jsme se samozřejmě všichni sešli. Monika a strýc seděli v rohu a on jí utěšoval, Mariana stála u dveří sálu a nervozně přešlapovala.

,,Jak je mu?" přiběhl jsem k Marianě.

,,Co tady děláš? Ty hajzle, zmiz odsud. Tohle všechno je tvoje vina." křičela Monika přes celou chodbu až vyběhla sestra, která stála za rohem.

Vůbec jsem si jí nevšímal a ignoroval ji. Objal jsem plačící Marianu a sledoval, jak Monika zuřila a vrtěla hlavou.

Dveře od sálu se asi po chvíli otevřely a vyšel z nich doktor, který si za chůze stahoval roušku.

,,Je mi líto, dělali jsme co jsme mohli." 

Chytl jsem se za pusu a Mariana se mě chytla tak pevně, jak jen mohla. Dusila se vzlyky a tlačila svůj obličej do mého ramene.

Monika začala ječet a dovádět, strýc jí musel držet. Neměl to jednoduché.

Začala křičet, že je to naše vina a podobně, jenže já jsem jí už nemohl poslouchat.

,,Kdybys nic neříkala, tohle by se nestalo. Je to tvoje vina." 

,,Kdybyste se spolu netahali, nic bych říkat nemusela." mávl jsem jen rukou a odvedl Marianu pryč.

,,Potřebuju panáka."

,,Teď alkohol přeci nemůžeš." podívala se na mě jako by snad čekala, že k tomu ještě něco řeknu.

,,Kam chceš jít?" zeptal jsem se.

,,Půjdu k sobě do bytu. Ty máš kam jít nebo chceš být se mnou?" vzhlédla.

Ten den jsme šli spát hodně pozdě. Mariana kvůli té události s tátou nemohla usnout a já ji nechtěl nechávat samotnou. 

,,Jak ses vyspala?" posadil jsem se k ní na postel.

,,Skoro jsem nespala."

,,To bys teď ale měla." starostlivě jsem ji pohladil po vlasech.

,,Já vím, musím nad tím přemýšlet."

Přerušil nás Marianin telefon, a když jsem zahlédl volajícího, málem jsem ho vzteky zadupal do země.

,,Ahoj Adame." zvedla hovor a sledovala, jak jsem zatínal pěsti.

,,Jsem u sebe v bytě. Nepotřebuju nic. Díky." položila telefon a dívala se z okna.

,,Měla bych si s ním o tom promluvit, ale teď nemám na nic sílu ani náladu."

31

Byla to rána. Znala jsem ho jen chvíli a vůbec jsem si ho neužila. Moniku jsem za to nenáviděla, protože to ona musela utíkat a všechno mu vyklopit. Co čekala? Že mě zavrhne?"

Na přání strýce jsme dorazili po pohřbu i s Denisem do vily. Čekal zde ještě s notářem. Nebylo mi to vůbec příjemné a dávala jsem to strýci najevo.

,,Tvůj otec si to tak přál."

Zamrazilo mě v zádech a v očích se mi hromadily slzy. Přišla i Monika s obrovskou bolestí ve tváři a vedl ji Dominik. Vůbec si nás nevšímala a byla jsem jen ráda.

,,Dámy a pánové, sešli jsme se tu abychom pronesli poslední vůli zesnulého..."

Začal notář číst otcovu závěť, kterou prý změnil jen před nedávnem. Moniku zmínil jako první a přenechal jí tento dům a další jeho nemovitosti. K tomu dostala i slušný finanční obnos.

Druhé jméno četl mé. Otec mi odkázal celou firmu a k tomu také dost vysoký finanční obnos. Strýci odkázal svou část akcií, kterou měl od jeho právní firmy.

Byla jsem v šoku. Monika mě jen nenávistně propalovala, ale mlčela.

,,Přeci se říká, že když někdo odejde, někdo musí na svět zase přijít." objal mě Denis.

Tolik jsem si přála, aby se to všechno dalo vrátit. Zachovala jsem se jako strašná mrcha. Vůči celé rodině a hlavně své sestře. Začaly jsme špatně, ale kdoví, třeba to dobře skončí. 

(Volné pokračování - Přátelé s výhodami ;-)