P a p i l l o n

čas růst

je sobota
půl sedmé ráno
a já ležím v posteli
a otevřeným oknem mi do pokoje létají
vzpomínky

a pláču
protože si konečně uvědomuju
kolik let jsem se statečně rvala
a ani jednou neocenila výsledek

pláču protože už vím
že jsem čtyři roky od sebe odstřihávala
staré bolístky
stejně jako své vlasy

a tak teď nechávám čas plynout
a rány se hojí
vlasy rostou a já rostu společně s nimi
už vím

že jsem jako strom
který si tak dlouho vytrhával kořeny ze země
lámal větve a škubal listí
že úplně zapomněl na to

že je čas růst