P a p i l l o n

půlnoční

i přesto, že ti srdce skáče z hrudi. i přesto, že máš vlhké tváře. i přesto, že tě každý nádech bolí. přesto stále dýcháš. dokážeš plakat. buší ti srdce. žiješ.
jsi pouze malá osamělá holka, co se krčí pod peřinou. třeseš se. ručičky hodin se právě zastavily na dvanáctce a tebe zachvátil strach. z toho, co bude. z toho, co bylo.
dám ti jednu radu. ze všech svých sil se nadechni, ať to bolí sebevíc. setři si studené půlnoční slzy z tváří. polož si dlaň na srdce a ukonejši jeho tlukot. zabal se do peřin a spi. spi a probuď se až zítra ráno. a teprve ráno, až od sebe rozlepíš slané řasy a otevřeš oči. teprve v ten moment začni přemýšlet. o tom, co teď.

opakuj to. stále dokola. klidně každou noc. ale slib mi. prosím. že nikdy nepřestaneš bojovat...

🌟 věnováno všem duším, které se občas (nebo častěji) cítí osaměle. úzkostlivě. vyčerpaně.
nebojte se, nejsme v tom samy. jsme pouze zbloudilé hvězdy. musíme se začít vidět společně - jako souhvězdí. na téhle obloze, v této galaxii... není nikdo sám. 🌟