Obrázek...

Spatření

Zvonek u dveří zacinkal, když za sebou Amanda zavřela mohutné dřevěné dveře.

"Dobrý den, budete si přát nějak poradit, slečinko?" ozvala se stařenka z hromady starého nábytku.

"Ne, děkuji. Jen se chci porozhlédnout po nějakém hezkém obrázku." usmála se Amanda směrem, odkud mluvila stařenka a pokračovala dál.

"Ano, jistě, poslušte si, jsem zde přeci úplně zbytečná, proč by někdo mé rady poslouchal..." stařenka mumlala něco pro sebe, ale Amanda ji už neposlouchala, vešla totiž do vedlejší místnosti, kde na stěnách visela spousta různých obrazů.
Jeden byl tmavý a na okrajích se leskly stříbrné hvězdy. Jiný působil dojmem, jako kdyby se někomu na plátně rozlila meruňková marmeláda. Abstrakce toho typu Amanda neměla ráda, a tak pokračovala dál kolem dlouhé lodi na rozbouřeném moři a kachnám v rozbřesku slunce. Její oči těkaly od rámu k další malbě. Změť všech těch tak různých obrazů najednou Amandu přiměla se pozastavit a zavřít na chvíli oči. Když zase měla čistou mysl, otevřela oči.
A byl tam.
Přímo před ní visel TEN obraz.