Na začátek ještě moje předmluva. Tohle je moje první knížka (a tahle kapitola úplně první příběh), kde je i boy x boy, takže jestli to bude absolutní slátanina, omlouvám se. Víc už asi nemám co říct... přeji hezké čtení :Dd
---
„Poté se sejdeme v pět a opět na tomhle místě. Ano?" Podíval se Matt na Mella. Mello přikývl a ukousl poslední zbytek jeho čokolády. Matt chytil blonďáčka kolem pasu a přitáhl si ho do polibku. Mello ho chytil za zátylek a začal spolupracovat. Po chvíli se od sebe odtrhli. Mello se mírně pousmál, nasadil si helmu, naskočil na motorku a odjel.
Matt ještě chvíli stál na místě. Vzal do ruky cigaretu a z kapsy vytáhl zapalovač. Když si zapálil, vlezl do auta a vydal se uskutečnit jeho část jejich plán - unést Kiyomi Takadu.
***
Během řízení dodávky, ve které vezl i - již už samozřejmě unesenou - Takadu, si Mello zapnul zprávy. Přepínal mezi kanály, ale na nic zajímavého nenarazil. Nakonec nechal běžet kanál 4, jelikož během pár minut měly začít zprávy.
Musím to dodělat. Teď už to je hlavně na mně. Pokud to nějak pokazím-
Z myšlenek Mella vytrhl hlas moderátora. Rychle stočil pohled na obrazovku. Kamery zabíraly rozstřílené červené auto. „Co se týče podezřelého, ten byl postřílen dříve. Policie ho stále není schopna osobu identifikovat."
V tu chvíli jako kdyby se společně s Mellem zastavil celý svět. Matt je mrtvý. Zastřelili ho. Zastřelili jeho Matta. Ti hajzlové ho zabili. Vzteky pevně stiskl volant. Do očí se mu začaly hrnout slzy. Ne, nemůže brečet.
Seber se a nebul, nejsi malý děcko. Kurva, chlapi nebrečí. No, většinou nebrečí. Když přijdou o svoji drahou polovičku... tak asi ano.
Mellovo tělo se zatřáslo - kvůli prvnímu vzlyku.
Do hajzlu, však teď řídíš! Přestaň bulet a začni se soustředit!
Nešlo to. Z Mellových úst vyšel druhý vzlyk. A poté další. Jakmile to bylo možné, tak zabočil a hledal místo na parkování. Zastavil u trosek nějaké budovy. Podepřel si hlavu a znovu, tentokrát už naplno, se rozvzlykal. Měl chuť do něčeho kopnout, bouchnout... Cokoliv, jen aby zahnal tu bolest.
Je mrtvý. Zabili MÝHO Matta... Nějací kreténi od policie... PROČ?
Chtěl bouchnout do dveří, ale nevychytal to a jeho pěst projela okýnkem. Ignoroval krev, která mu tekla z pořezaných prstů a ignoroval tu bolest, kterou mu ony pořezané prsty způsobovaly... Jelikož bolest v jeho srdci byla daleko horší. „Zkurvení policajti..." ulevil si Mello. „Nebýt jich, tak je pořád... pořád.. na-naživu." Zamumlal si spíše pro sebe a poté se znovu rozvzlykal.
Proč to tak zatraceně moc bolí? Nebýt Neara, tak se to- ne. Nebýt Kiry, tak se to nestane. Ale Near za to může taky... kurva, co si to namlouvám. Za všechno si můžu sám. Jsem kretén a to Matta stálo život...
Mello se opřel hlavou o volant a snažil se ignorovat bolest, která pulzovala v jeho prstech. Vnímal ji čím dál tím více. Do očí se mu znovu nahrnuly slzy - ale už naposled. Naposled v jeho životě. Chytil se za srdce a hlavou mu problesklo, že ho Kira dostal.
Kiro, ty hajzle...
Před očima mu během pár sekund proběhl celý život. Nechtěl umřít, nechtěl prohrát boj s Kirou. A po tom, co kvůli němu zemřel Matt, se chtěl pomstít dvojnásob. Za L a za Matta. Ale...
Znamená to, že znovu uvidím L... i Matta? Mýho Matta?
Hlavou mu běhaly myšlenky právě na ty dva. Vzpomínky, které prožil s Mattem. Soupeření s Nearem o to, kdo bude lepší a kdo zastoupí L. Teď konečně L pozná na vlastní oči... a hlavně, uvidí SVÉHO Matta. Mírně se pousmál... a naposledy vydechl.
