Chci tě zpátky

XLV

Zhluboka jsem se nadechla, odložila mobil na linku a vyrazila do koupelny. Na umyvadle čekal čistý ručník a na něm nový kartáček ještě zabalený v plastovém obalu z obchodu. Což mě donutilo zamyslet se nad tím, kdy ho Ollie stihnul koupit a jestli vlastně dopředu počítal s tím, že tu zůstanu přes noc, už když mi psal tu zprávu, že je nemocný.

Netušila jsem, jestli se nad tím usmát nebo na něj mít vztek, že si byl předem tak jistý úspěchem. Možná si s ním o tom přece jen později promluvím... a trochu ho potrápím.

Ale teď jsem si stáhla vlasy do nedbalého drdolu jednou z jeho gumiček, vyčistila si zuby novým kartáčkem (který byl jen tak mimochodem v růžové barvě) a zaplula pod horkou sprchu.

Celé tělo jsem měla rozbolavělé po včerejších výkonech a vlastně se nebylo čemu divit. Nějak jsem si ani nemohla vzpomenout, kdy naposledy jsem zažila tolik sexu v tak krátkém časovém úseku. Navíc jsem měla neurčitý pocit, že se mi uprostřed noci zdálo, že jsem si Ollieho osedlala na židli u počítačového stolu... Nebo se to opravdu stalo? Vůbec jsem si tím nebyla jistá. Nicméně fakt byl ten, že spát jsem šla v jeho mikině a ráno se probudila nahá... To zřejmě o něčem vypovídalo.

A z nějakého důvodu mě myšlenka, že jsem se v noci vypotácela z postele, jen abych znovu mohla být s ním, zahřála u srdce a vyvolala na mé tváři ještě širší úsměv.

Omyla jsem se Ollieho sprchovým gelem, trochu se otřela osuškou a potom zvědavě nakráčela před zrcadlo. Musela jsem se vyhoupnout na špičky a natočit se doleva i doprava, abych se pořádně prohlédla ze všech úhlů, ale ten odraz mě přinutil kousnout se silně do rtu.

Před dvěma týdny jsem měla na dekoltu nápis „Majetek Olivera Havese" a dneska se zdálo, jako by Ollie to samé dokázal zaznamenat na mou kůži, aniž by při tom použil fix nebo slova.

Mé boky, stehna i hýždě byly poznamenány modřinami po jeho nevybíravém stisku, má prsa nalitá po všem tom vzrušení a bradavky bolestivě naběhlé jen při vzpomínce na naše pohybující se těla. Na šíji se zlehka vybarvoval náznak cucfleku, který doufejme brzy zmizí, a rty jsem měla oschlé a rozpraskané z toho všeho líbání.

Do prdele... Tohle byla jiná Tate. Divoká a spokojená sama se sebou. Žena, která si užila odpoledne i noc plnou vášně, toužila po další... a zbožňovala každou jednu stopu, kterou po sobě Oliver Haves zanechal.

Pověsila jsem osušku zpátky na věšák a vrátila se do obýváku – nahá a spokojená. Na mobilu jsem ověřila, že mám ještě přes dobré dvě hodiny času do první schůzky, takže jsem nemusela spěchat. Při pohledu na pracovní desku linky jsem se na moment zastavila. Ten šedivý placák, který jsem včera našla v kapse Ollieho kalhot a odložila ho tu... Měla jsem neodbytný pocit, že bych se na něj měla zeptat. Ollie si málokdy cokoliv nechával z čisté sentimentality. Každá věc pro něj musela mít význam a u prachobyčejného kamene bych to očekávala o to spíš. Což samozřejmě probouzelo moji zvědavost.

Na hifi soustavě jsem pustila Disappear od kapely Hoobastank a vydala se prozkoumat obsah lednice. Po chvíli zírání jsem usoudila, že vajíčka se slaninou budou zřejmě nejvhodnější a nejrychlejší volbou. Připravila jsem si obojí na linku a začala prohledávat skříňky nad pracovní deskou, abych našla pánev a talíře.

A přesně v ten moment se za mnou ozvalo: „Sakra... na tohle bych si zvyknul."

Zazubila jsem se a ohlédla se přes rameno. Ollie stál ve dveřích do ložnice, s pažemi založenými na hrudi a zapřený ramenem o futra. Měl na sobě boxerky, ale tak nějak se nedala přehlédnout jeho ranní erekce.