Růže

úvod

Čtvrtek 21.10.
       14:29
Po celé třídě panuje nezkrotný chaos. Všichni žáci čekají poslední minutu, která zbývá do zvonění ohlašující konec dnešní výuky a tak své čekání zkracují povídáním, šeptaním nebo hraní her na mobilu, zatímco učitel z posledních sil píše výsledek příkladu, který nikdo ze studentů nebyl ochoten dojít napsat na tabuli, což je samozřejmé, protože nikdo daný příklad a z velké části i probíranou látku absolutně nechápe až na Judy, která sedí sama v poslední lavici u oken. Tohle místo má každý rok, libi se jí, že ji nikdo nevyvolává a tak nemusí čelit pohledům ostatních a zároveň ma výhled na krajinu za okny. Příroda, jediná věc, která ji plní jemnou radostí, klidem a pocitem bezpečí jen co se na ni podívá....jedina no možná až na Mathiase, chlapce, kterému je 16, stejně jako Juddy. Jsou nejlepší kamarádi a i když si to Judy vždy nerada přiznává cítí k němu víc citů než k kamarádovi. Mathiasem však seznam přátel končí...
Človek by si myslel, že jsou sourozenci oba jsou vysocí s černými vlasy a velkýma hnědýma očima, tim podobnost nekončí, protože když spolu mluví znají se tak dobře, že nemusi ani dokončovat věty nebo nějakou myšlenku protože oba vědí co tim tem druhý myslel. Jediný problém co Judy brání aby vyjádřila své city je Betty dívka, která minulý rok nastoupila na naší školu, s tou Judy nemůže konkurovat, tedy alespoň si to myslí. Betty je malé štíhlé postavy s dlouhými blond vlasy, které jako by na slunci dostávaly zlatavý nádech, modrýma očima, plnými rty a co Mathiase fascinuje nejspíš nejvíc, řádně vyvinutým hrudníkem... S tou prostě ja konkurovat nemůžu říká si vždy sama pro sebe Judy když po ní Mathias zírá div mu oči nevypadávají z důlků.
Judy v poslední minutě odnáší svou práci v hodině a pokládají na stůl učitele. Zvoní, učitel na ni kývne s jistou radostí v očích asi je šťastný, že alespoň někdo si z jeho hodin něco bere... Všichni studenti jsou rozptýleni po chodbách a spěchají domů. K Judy hbitě přiběhne Mathias a jako kazdy den se vydávají na cestu domů. Judy bydlí až na samém kraji města, v místech kdy se začíná rozkládat velký a hustý les, Mathias bydlí blízko školy, ale vždy Judy doprovází aby si měla po cestě s kým povídat. Když jsou v půlce cesty Mathias zvedá telefon a všímá si zpráv od jeho matky. Loučí se se mnou protože prý musí rychle domů a tak se každý vydáváme opačnou stranou.