potahuješ z trávy
a tajně na mě myslíš
tvý kámoši se ptaj
„hej vole, seš v pohodě?"
odpovídáš „jo"
ale nejsi
snažil ses zabít
ale něco ti v tom zabránilo
možná jsi věděl
že potkáš mě
a že se tě zeptám
„chtěl ses někdy zabít?"
a ty strneš a zahledíš se na mě
těma očima plnýma tajnýho smutku
„přijdu si jako třicetiletej alkoholik"
mně přijdeš spíš jako zamindrákovanej
puberťák se sebedestruktivními sklony
ale o tom jak sám sebe vnímáš
já nemůžu rozhodovat
můžu ale rozhodovat o tom
jak vnímáš mě
to já tě přinutila
abys na mě po nocích myslel
potahuješ z trávy
a myslíš na to
jak horký byly mý ruce
na tvejch zádech
a na to jak
moc velká chyba to byla
mě od sebe nechat odejít
jestli mě chceš zpátky
musíš se snažit
to by ti to všechno ale nejdřív
muselo dojít
„hej vole, seš v pohodě?"
„ne"
ČTEŠ
poezie sebevražedné víry.
Poetryvíro moje zlatá neskákej prosím chci jen ještě vyznat lásku pár lidem co už tě ztratili dávno víro moje zlatá počkej ještě chvíli ještě jednu šanci mi vtiskni do zpocených rukou slibuju že tě nezklamu víro moje zlatá ještě neodcházej ...
