Ta druhá z minulosti

32. Kapitola

,,Ovšem. Všechno je lepší než trávit čas u Niny. Pak se ještě zeptej Roba."

,,Udělám to hned, jak ho uvidím." slíbila. Pak jsme jen pokračovali v rozbalování. Od Freyiných rodičů jsem dostala plavky a žabky. Asi k té dovolené. Od Roba sluneční brýle, od Freyi letní šaty a od Fleye diamantové náušnice. Měla jsem z toho ohromnou radost.

,,Díky." zašeptala jsem a objala Freyu.

,,Taky děkuji za ty šperky, které jsi mi koupila k tomu plesu. Jsou krásné." odpověděla.

,,Není za co. Já mám peněz dost a nevím, co s nimi." přiznala jsem.

,,Jak to?" zajímala se.

,,Mám dědictví po zakladatelích, prarodičích z matčiny strany a dědictví po rodičích. Do toho ještě peníze, které jsem si vydělala, když jsem pracovala a vyhrála válku. A od sedmnácti budu zase hlavou rodu Malfoyů, stejně jako Fley bude hlavou rodu Potterů. Věř mi, že peněz mám víc, než všechny kouzelnické rody dohromady." vysvětlila jsem.

,,Teda. To jako tvůj bratr nezdědí nic z majetku Potterů?" pokračovala.

,,Ne. Není zákonný dědic. Zákony budou uznávat Fleye, stejně jako mě." usmála jsem se.

,,Chtěla bych vidět jeho výraz, až se to dozví." usmála se.

,,To já taky." přikývla jsem.

,,Jdem na oběd?" zeptala se Freya. Kývla jsem hlavou na souhlas. Zvedli jsme se a potichu se vypařili z pokoje. Bavili jsme se s Freyou o soukromých věcech, a tak jsem předtím zakouzlila postel, takže nás nikdo neslyšel. Tím pádem nemusím pak řešit, že by se to dostalo ven.

S úsměvem na tváři jsme došli až do Velké síně. U oběda seděli většinou studenti prvních až třetích ročníků, protože ti nebyli na plese,teda pokud je nikdo nepozval a zůstali v Bradavicích. Sedla jsem si a nandala si oběd. Měla jsem docela hlad, protože jsem neměla snídani a s chutí jsem se pustila do jídla a přitom pozorovala studenty.

Dojedla jsem a s Freyou jsme se vydali do knihovny. Měli jsme tam domluvenou schůzku s kluky. Šli jsme na naše místo v koutě, kde nás nikdo neuvidí a čekali. Kluci dorazili o deset minut později.

,,Že vám to trvalo." neodpustila jsem si poznámku, ale i tak padla Fleyovi kolem krku.

,,Promiň." zašeptal mi do vlasů. Jen jsem se usmála a políbila ho. Vůbec se mi nechtělo od něj, ale musela jsem, protože mi docházel vzduch. Sedla jsem si zpátky a dívala se na Freyu, která se zrovna na něco ptala Roba. A ten souhlasil.

,,Pojede." řekla mi s úsměvem.

,,To je dobře." přikývla jsem.

,,Vyřiď svým rodičům, že jim děkuji." ozval se Rob. Freya jen přikývla.

,,O co jde?" zajímal se Fley.

,,Lotta s Frankem mě a Roba zvou na dovolenou k moři do Itálie." oznámila jsem.

,,To si děláš srandu?!" vykřikl Fley.

,,Ne." usmála jsem se.

,,Přeji ti to. Ty si dovolenou zasloužíš. Vsadím se, že Potterovi tě nikam nevzali."

,,Máš pravdu. Já se s nimi nepodívala nikam. Naposledy si pamatuji dovolenou, na kterou si mě ve spaní unesl. Byli jsme tehdy v Rusku." usmála jsem se.

,,On tě unesl?" ptala se Freya nechápavě.

,,Normálně nás ve spaní přemístil. Já se probudila v sídle Potterů v Moskvě." vysvětlila jsem.

,,To bylo dobré. Bylo to dva týdny před naší otravou." usmál se Fley.

,,Tak to jsem nečekala." přiznala Freya.

,,To víš. Nevěděla o té dovolené. Bylo to pro ní překvapení." vysvětlil Fley.

,,A proč do Ruska?" zajímal se Rob.

,,Protože jsme tam měli vilu a ještě jsme tam nebyli. Teď bych ji vzal do Ameriky. Víte, tehdy Amerika nebyla objevena. Nikdo nevěděl, že nějaký takový kontinent vůbec existuje." vysvětlil Fley svou akci. Pak už jsme pokračovali v rozhovoru, co jsme dostali na Vánoce. Když už i tohle téma nás omrzelo, tak jsme přešli na jiné.

Bavili jsme se až do večeře. Kluci odešli první a my deset minut po nich. Šli jsme rovnou do Velké síně na večeři. Tam jsme se posadili a začali večeřet. Já toho moc nesnědla, a tak jsem odešla do ložnice.

Sedla jsem si na postel a odčarovala ji. Pak jsem se na ní natáhla a vzala si do ruky knihu. Byla to ta, kterou jsem dostala k Vánocům. Začala jsem v ní číst, protože mě Historie bavila sama o sobě. Bylo mi jedno čí je to historie. Do té knihy jsem se tak začetla, že jsem neslyšela přijít své spolubydlící. Oči od knihy jsem odvrátila až když jsem jí dočetla. V pokoji byla tma, a tak jsem se koukla na hodiny. Byla půlnoc. Rychle jsem se osprchovala a převlékla se. Zalezla jsem do postele a čekala, až mě přemůže spánek. Bohužel to trvalo déle, než jsem čekala. Rozhodla jsem se, že o té dovolené napíšu rodičům a ráno jim ten dopis pošlu.

Napsala jsem ho a dala do obálky, kterou jsem nadepsala jejich jmény. Teď jsem si konečně lehla a oddala se do náruče sladkého spánku.

Outfit:

Dárky od rodiny:

Dárky od přátel:

Další kapitola za námi. Musím říct, že já si ji užila a doufám, že i vy. Budu se těšit příště. Claire