Navždy.. Pamatuješ?

,,Jsem Anastasia, Anastasia Smith''

Anastasia

V klidu jsem ležela ve své posteli a dívala se na můj oblíbený film - Zápisník jedné lásky, když v tom mi začal zvonit telefon. Hovor jsem rychle přijmula když jsem uviděla na obrazovce jméno mé nejlepší kamarádky Alexis. ,,Ahoj, co potřebuješ?'' zeptala jsem se a dál sledovala film. ,,Mám na tebe prosbu, víš jak mám jít zítra udělat rozhovor s tím Shawnem Mendesem?'' ,,No, vím'' odpověděla jsem. ,,Nemohla by jsi tam jít zítra za mě? Jsem nemocná'' ,,uhm.. jo jasně'' odkašlala jsem si. ,,Moc ti děkuju! tak zatím ahoj'' ,,není zač, zatím'' hovor jsem típla a přemýšlela co budu dělat. Vůbec nic o něm nevím, takže netuším na co se ho budu ptát. Každopádně jak znám Alexis, tak vím, že žádné otázky připravené stejně neměla, takže si budu muset poradit sama.

Abych se o něm aspoň něco trošku dozvěděla, zadala jsem do vyhledávače jeho jméno a snažila se o něm něco zjistit. Jediné co jsem o něm zjistila bylo to, že se jmenuje Shawn Peter Raul Mendes, je mu 20 a je to šéf nějaké firmy. Na papír jsem si sepsala pár otázek, na které se ho budu zítra ptát. Samozřejmě jsem napsala otázky které mě zajímají.

Když jsem je měla sepsané, vypla jsem nootebook a lehla si. V noci jsem nemohla pořádně spát, protože jsem byla strašně nervózní.

————

Probudila jsem se okolo 9 hodiny a hned se šla připravit. U pana Mendese mám být přesně na 10 takže jsem si dala naspěch. Když už jsem byla oblíknutá a nalíčená, vzala jsem si klíčky od domu a pomalu vyrazila.

Stála jsem před velkou budovou a přemlouvala sama sebe k tomu, vstoupit dovnitř.

,,Ehm.. Dobrý den, jmenuji se Anastasia Smith a mám udělat rozhovor se Shawnem Mendesem'' řekla jsem blondýnce za recepcí. ,,Jistě, 5 patro poslední dveře, pan Mendes na vás čeká'' mile jsem se usmála a nastoupila do výtahu. Šla jsem dlouho chodbou a ruce se mi třásli tak, že jsem měla pocit, že za chvilku upustím papír, který v ruce držím.

Zaklepala jsem na velké černé dveře a čekala, dokud se z místnosti neozvalo 'dále'. Vstoupila jsem do nějaké kanceláře a pořádně se rozhlédla. Musím říct, že to tu měl vážně moc pěkný a prostorný. U velkého okna stál zády ke mě nejspíš pan Mendes. ,,Dobrý den, mám s vámi udělat rozhovor'' promluvila jsem po nějaké době a pan Mendes se na mě otočil. Prohlídla jsem si ho a byla překvapená tím, jak moc krásný je. ,,Budete tam jen tak stát, nebo se posadíte'' kývnul hlavou ke křeslu. Jeho hlas byl tak příjemný, mohla bych ho poslouchat pořád a nikdy by mě to neomrzelo. Sedla jsem si na černé kožené křeslo a podívala se na pana Mendese. ,,Jak se jmenujete, smím- li se zeptat?'' Díval se mi do očí. ,,Jsem Anastasia, Anastasia Smith'' hlasitě jsem polkla. ,,Krásné jméno. No nic, začneme s rozhovorem'' jen jsem přikývla a začala listovat v papírech. ,,V kolika letech jste začal budovat svou vlastní firmu?'' ,,Tento nápad jsem měl v hlavě už od svých 16-ti letech, ale firmu jsem začal budovat až v 18-ti'' kývla jsem. ,,Chtěl by jste mít více firmem než jen tuhle jedinou?'' pohlédla jsem k němu. ,,Samozřejmě, chtěl bych jich mít alespoň 3, ale prozatím mi stačí tahle jedna'' ,,Všude se o vás píše že jste velmi dominantní a máte rád svůj klid, je to pravda?'' dala jsem si vlas za ucho a netrpělivě čekala na odpověď. ,,Ano je, mám rád svůj osobní prostor a nehodlám si ho nikým narušit'' kývnul. ,,To je důvod proč nemáte přítelkyni?'' nervózně jsem si zkousla ret, když jsem si uvědomila co jsem vypustila nechtěně z pusy. ,,Přítelkyni nemám jelikož jsem zatím nenašel dívku, která by chtěla mou lásku a né moje peníze nebo moje péro'' vykulila jsem oči, když dopověděl poslední slova. ,,Dobře..'' nevěděla jsem co na to mám říct. Byla jsem v šoku. Už na první  pohled vypadá jako rázný muž, ale nikdy by mě nenapadlo že bude takhle sprostý.

,,Je to vše?'' nadzvedl tázavě své obočí. Přikývla jsem, i když jsem měla na papíře napsané ještě spoustu otázek, ale chtěla jsem být co nejrychleji pryč. ,,Dobře, smím se na něco zeptat já vás?'' oblízl si své rty. ,,Uhm.. jistě'' začala jsem být mnohem víc nervóznější než předtím. ,,Kolik vám je Anastasie?'' s mým jménem si pohrál na jazyku. ,,16'' sklopila jsem pohled na své ruce spojené v mém klíně. ,,Tak mladá a už pracuje?'' uchechtl se. ,,Ne, já nepracuji. Má kamarádka mě poprosila jestli bych to nemohla vzít za ní, jelikož je nemocná'' snažila jsem se zklidnit svůj dech, bohužel se mi to nedařilo. ,,Jsem rád že jste přišla vy a né vaše kamarádka'' poprvý se za celou dobu pousmál. ,,Nevím co vám na to mám říct'' nervózně jsem se zasmála. ,,Nemusíte říkat vůbec nic, jen mi slibte, že se ještě někdy uvidíme'' zaraženě jsem se na pana Mendese podívala, ale přikývla jsem. ,,Slibuji'' odpověděla jsem. ,,Dobře, můžete jít'' rukou ukázal směrem ke dveřím a vstal. Otevřela jsem dveře a chystala jsem se odejít, ale pan Mendes mě chytil za zápěstí. ,,Jste moc krásná Anastasie, byl bych moc rád kdyby jste byla v mém životě'' podíval se na mé rty a pak znovu do očí. ,,Děkuji za rozhovor'' vyprostila jsem se z jeho sevření a udělala krok dozadu. ,,Naviděnou pane Mendesi'' pousmála jsem se a pomalu odcházela. Periferním viděním jsem zahlédla jak se usmívá. Má opravdu moc krásný úsměv. Vlastně on celý je krásný.

Se zvláštími myšlenkami jsem odcházela domů.

Ahooj ❤️ první část mého dalšího příběhu, ale tentokrát se Shawnem Mendesem. Snad se vám příběh bude líbit! ❤️