Tajné operace /Temnota/

Sezení první

//Tazatel:
 Takže, vy jste kadetka 164?

//Aegnis:
 Kde to jsem?

//Tazatel:
Momentálně v terapeutické místnosti. Budu tu s vámi mít několik sezení a během nich zjistíme, jestli jste skutečně spáchala to, za co vás sem poslali.

//Aegnis:
Tohle je základna Aurory?

//Tazatel:
Kadetko 164, na otázky budete odpovídat vy. Vlastně to bude dost podobné výslechům, jen já vynechám nátlak. Pokud nebudete chtít odpovědět, stačí to říct. Nebudu vás k ničemu nutit.

//Aegnis:
Nechci odpovídat na nic, navíc nutíte mne být tady.

//Tazatel:
Být tady vám nařídil soud. Máte nařízené terapie od soudu.

//Aegnis:
Pokud si vzpomínám soud nařídil mou popravu.

//Tazatel:
Ano, ale já je přemluvil o změnu verdiktu. Myslím, že vaše chování bylo způsobeno nějakým podnětem. Pokud ho objevím, mohli bychom vás zařadit zpět do společnosti. Bývala jste skvělá taktička.

//Aegnis: *Nahlas se zasměje*

//Tazatel:
Není to snad pravda? Mám tu vaše záznamy ze školy, byla jste jedna z nejlepších taktiček, jaké kdy Aurora viděla. Povězte mi o tom.

*Tři minuty naprostého ticha*

//Tazetel:
Ještě stále se dá uznat, že soud nepochybil.

//Aegnis:
Nevyhrožujte mi.

//Tazatel:
Tak se rozpovídejte. Jinak vám nepomůžu.

//Aegnis:
Byla jsem dobrá. Co víc chcete slyšet?

//Tazatel:
Kdo vás motivoval? Kde jste brala své nápady?

//Aegnis:
Když mi bylo asi deset volil se poslední prezident. Náš momentální prezident. Nesesadili ho ještě?

*vymazáno deset vteřin záznamu*

//Aegnis:
Aha, to mi mohlo dojít, ale zpět k vašim otázkám. Tehdy jsem viděla poprvé práci mého otce. Byl tehdy zodpovědný za bezpečnost. Byl tak dobrý, že se stihl postarat o bezpečnost a ještě mě vzal do akvária.  Vůbec tam nemusel být a stejně měl jistotu, že se nic nestane.

//Tazatel:
To bylo tehdy v hangáru 12?

//Aegnis:
Ano. Akvárium je kousek, chtěla jsem ho vidět tak se postaral o bezpečí a udělal mi radost.

//Tazatel:
Tohle prověříme.

//Aegnis:
Nemusíte, zajistil vše dobře, pamatuji si to.

//Tazatel:
Kadetko, tehdy byl spáchaný atentát na kandidáty. Tedy jen na toho, který vyhrál.
Upřímně, mám na to svůj názor, ale to si řekneme mimo záznam.

//Aegnis:
Táta mě motivoval. Na škole byla nuda tak jsem se snažila naučit taktické dovednosti.

//Tazatel:
Takhle jste říkala kradení výsledků k testům? I o tom se totiž píše ve vašem záznamu.

//Aegnis:
Škola mi moc nešla, taktika ano. Vymýšlela jsem různé plány a vtípky. Nikoho jsem nechtěla poškodit, jen jsem se bavila.

//Tazatel:
Dle vaší učitelky, jisté slečky Dwaiové, jste jednoho dne ovšem přestala. Proč ta změna?

//Aegnis:
Jednou jsem měla připravený skvělý kousek. Za jednu přestávku bych si získala odpovědi na všechny písemky do konce roku. Jenže se objevil problém. Tím problémem byl Matt. Jeden můj spolužák. Seznámili jsme se.

//Tazatel:
Myslíte jako..?

//Aegnis:
Ne! Proboha jen to ne! Je milej, ale spíš je bratr. I když tehdy tomu tak nebylo, to je pravda.

//Tazatel:
jak vás přemluvil to neudělat? To vás zamkl ve třídě?

//Aegnis:
Nabídl mi doučování.

//Tazatel:
Myslel jsem, že jste kradla pro zábavu.

//Aegnis:
Zaprvé, nekradla jsem. Za druhé, tohle bylo jiné. U tohohle kdyby mě chytili, vyhostili by mě. Tohle jsem měla v plánu jen pro známky.

//Tazatel:
Dobrá, přesuneme se dále. Co vaše vlasy? Barvíte si je na bílo jako součást vzdoru?

//Aegnis:
Řekněte mi pane chytrý, jak si je můžu barvit? Jsem u soudů přes půl roku a v cele nemám barvu.

//Tazate:
Tohle je vaše přírodní barva?

//Aegnis:
Ano, mám je od narození. Když jsem byla malá dobírali si mne za to.

//Tazatel:
Nevím proč, docela vám sluší.

//Aegnis:
To mě balíte teďka?

*Minuta ticha*

//Tazatel:
Podívejte, sezení nám končí. To je škoda, zrovna jste se otevírala.

*Konec prvního záznamu*