Transformers II.- Skryté zlo

ČÁST PRVNÍ: PROMĚNY. Nahoru a dolů.

ARGUS

     Po celý ten čas, co jsem žil se Zábleskem a jeho přáteli, jsem se pohyboval poněkud stranou děje; nikdo po mně nic nechtěl a ani ode mne nic neočekával. Plnil jsem jen úkoly Zábleskem či Letkou zadané a bojoval s nimi proti Hvězdolamově tyranii.

    Pak jsme se vrátili mezi ostatní Autoboty, a když se nám podařilo odvrátit hrozbu, kterou plánoval Hvězdolam, naše cesty se rozešly. Tak nějak se to rozumělo samo sebou, že navážeme tam, kde nás osud vyrušil: Letka a ostatní zůstanou na Cybertronu a já poletím zpět na AA, Archivní Asteroid.

    Stalo se tak, i když poněkud jinak, než jsme naplánovali.

    Uzavírání mírových smluv mezi Autoboty, Decepticony a lidmi jsem se stejně jako Letka, Záblesk a Sestřel nezúčastnil, jenže z úplně jiných důvodů.

    Když Tensiog, který mě zastupoval, zjistil z hyperzpráv, že jsem zase k mání, ihned toho využil a zatoužil po mé společnosti. Přes Optima mi dal vědět, že mne okamžitě, jak to půjde, očekává. Moc se mi nechtělo opustit své přátele v okamžiku, kdy se Záblesk, Sestřel a Frenzie vydali hledat kvůli oživení Letky quintesony, ale o rozkazech se nediskutuje. Tolik jsem jako bývalý voják věděl, a i když jsem odlétal extrémně nerad, musel jsem...

    Netrvalo dlouho a vklouzl jsem do rutiny Asteroidu jako do na chvíli odložených šatů. Musím však upřímně říci, že mě to už netěšilo jako dříve. Ani jsem už neměl takový klid, který mi skýtala dřívější anonymita. Každou chvíli se objevila nějaká smečka novinářů či reportérů a trvalo i půl dne, než jsem se prokousal haldou otázek, jež mi kladli. A aby toho nebylo málo, v závěsu za nimi se přiřítil agent jednoho známého vydavatelství s nápadem, díky němuž čtete tento příběh.

    Klidu jsem dal nadobro sbohem. Dokončil jsem rozpracované vědecké projekty, ne však proto, že by to ode mne někdo snad chtěl, jako spíše proto, že nemám rád nedodělanou práci.

    Občas jsem vídal Krystala, přidělili ho sem, na tuto trasu, místo Omegy Super; ten měl jinou, důležitější práci – a sice, vozit účastníky mírových dohod a diplomaty po všech možných koutech vesmíru. (Záblesk s ostatními, aby byli v dosahu všech zúčastněných světů, se přestěhovali na měsíc Gaynoro, jenž se nacházel zhruba ve středu všech potřebných cest). Pohled na Krystala rozvířil v mém nitru mraky vzpomínek, najednou jsem zjistil, že strašně moc chci zpátky mezi své, no ano, už jsem je tak bral.

    Samozřejmě jsem nezapomněl sledovat alespoň z dálky, co se s nimi děje, takže návrat Letky mi neušel. Dovolil jsem se a vydal se ji přivítat.

    Nevrátila se ovšem na Cybertron (kde na ni čekal Optimus Prime), ale na Gaynorro. Divil jsem se, ale když jsem tam dorazil, poznal jsem proč... Vůbec na tom nebyla dobře, bála se všech a všeho. Snesla kolem sebe jen Zábleska, úplně se na něj upnula. S nikým nechtěla mluvit. Zůstávala jen u sebe v kabině, nebo se Zábleskovým doprovodem v laboratoři.

    Střelka byla vcelku bezradná. Seděl jsem s ní ve velínu a povídali jsme si.

"Už jsem zkoušela všechno. Ona mě k sobě nepustí. Jen jednou jsem se pokusila o komunikaci, tu naši, pomocí myšlenek...a ona mi ublížila. Sestřel mě dobrou hodinu budil..." pokrčila rameny. "Omlouval ji. Říkal, že to chce čas. Nezlobím se, ale vůbec nechápu, o co jde. Od té doby jsem to už nezkusila."

    Než jsem stihl reagovat, přišel Sestřel. ,,Argusi, rád tě vidím, příteli!" Usmál se na mě.

,,I já tebe. Jsem rád, že jste uspěli, a nic se vám nestalo."