Chapter eight

420 24 6
                                    

Thomas POV

Podívali jsme se tomu druhému do očí a Emily začala s vyprávěním.

,,Když jsme přijeli z LA, po zhruba týdnu jsi musel odletět do Egypta na natáčení a já s tebou neletěla. Byla jsem těhotná a oba dva jsme se báli, abych tam něco nechytila." ona to jsi pamatuji.

,,Byl jsi pryč asi tři týdny a mně přišla pracovní nabídka ze Zary. Tady v Americe. Ale to taky víš. Později jsme se kvůli tomu dost pohádali, jelikož jsi byl podnapilý, ještě s derniéry v divadle, kterou jste šli oslavit." tohle si taky pamatuji. 

Oba dva jsme na sebe ječeli jak největší blbci. Ale pravda je, že jsem za to mohl já. Em se snažila to vyřešit bez řevu a v klidu, ale vzhledem k tomu, že mi v žilách alkohol koloval to moc nešlo. Naštval jsem se, že chce odletět do New Yorku a nechat mě tady. 

,,S prásknutím dveřmi jsi odešel někam pryč a když jsem se ti ráno snažila dovolat nebral jsi mi to. Obvolala jsem snad všechny tvé kamarády a potom i Avu. Všichni mi řekli to samé: Ne, nevím kde je, ale do pár hodin se určitě objeví, neboj. Opravdu jsi se v pozdním odpoledne objevil. Nějakou dobu jsem s tebou nechtěla mluvit, ovšem ty ses mi omlouval všemi možnými způsoby." zadívala se na své ruce, položené v klíně.

,,Emily, já-"

,,Ne neomlouvej se a poslouchej." skočila mi do řeči. ,,Potom se zase natáčelo ovšem teď už v Londýně, takže jsem si myslela, že budeš doma častěji. Ovšem moje teorie byla mylná. Když jsi s režisérem domluvil, že já budu fotit reklamní plakáty pro film, neušlo mi jak jste se k sobě s tou Lucy měli. No a po pár dnech už byly novinové titulky zaplněné fotkami tebe a jí, jak se ocucáváte na párty, která byla po premiéře. Já tam nebyla, jelikož mi bylo ten den špatně. Do nemocnice mě odvezla Anne, která u nás tenkrát naštěstí byla. To už pro mě byla poslední kapka." neuniklo mi jak hlasitě dýchá.

,,Pamatuju si to. Ten večer jsi potratila a já vůl, byl opilý v nějakém baru." složil jsem hlavu do dlaní.

,,Jenže, já nepotratila." pronesla.

,,Cože?!" ja-ak vždyť?

A potom mi to došlo. ,,Takže Elle je i moje dcera?"

,, Ano. Lhala jsem ti. Přijala jsem tu nabídku tady a nasedla na první letadlo do New Yorku. Byla jsem v týdnu, kdy jsem ještě mohla létat." 

,,Tome já," dotkla se mého ramene, ale já ucuknul. ,,byla jsem zoufalá nevěděla jsem co dělat. Tak udělala tu největší blbost, která mě napadla jako první." 

,,Litovala jsi toho rozhodnutí někdy?" položil jsem jí otázku, kterou rozhodně nečekala. 

,,Ani nevíš jak moc. Každý den od toho okamžiku nad tím přemýšlím, co za blbost jsem to udělala." podívala se na mě a já v jejích očích spatřil nahromaděné slzy. Mně už se po tváři koulely dávno.

,,Byly chvíle kdy jsem ti chtěla zavolat a říct ti to všechno, ale nikdy jsem neměla odvahu."

,,Chápu to, že mě teď budeš nejspíš nadosmrti nenávidět a nebudeš mě už chtít nikdy vidět za to co jsem provedla." hluboce se nadechla a pohled stočila k nohám.

Zvedl jsem se zamířil k východu.

,,Promiň Emily, ale je toho na mě moc." naposledy jsem se otočil a zamířil z budovy páchnoucí po dezinfekci pryč.

***

Mia

Maybe again...Where stories live. Discover now