Koloraturo

Kapitola pátá

,,Těch pár minut s varhaníkem bylo tak strašně...super!" rozplývala se Margit ,,My jsme si tak skvěle pokecali, s ním se tak dobře povídá!" říkala stále ohromeně

Já ji bedlivě poslouchala a měla nesmírnou radost.

Aspoň na někoho se usmálo včera štěstí....

,,Víš, bylo to jako bychom...." Hledala správné slovo, kterým svůj zážitek označit ,,Jako bychom si celkem rozuměli."

,,Hm, hm..." pobrukovala jsem si škádlivě ,,To zní jako...že tě vážně zaujal."

,,Asi se dám taky na varhany," řekla najednou Margit a mně málem spadla brada

Ta holka je v tom až po uši...

,,Je to podobný klavíru," pokračovala ,,a aspoň si trochu rozšířím obzory."

,,To je skvělý n-"

,,A nebo radši ne." Skočila mi hned do řeči, než jsem se vůbec stačila vyjádřit ,,To je jeho nástroj. Já budu mít vždycky a jen klavír."

Zasmála jsem se ,,A...budete spolu teda..."

,,Hrát na koncertě? Ano! Budeme! Teď o Vánocích!"

,,Gratuluju!" nastavila jsem ruku a plácly jsme si ,,Tomu říkám...stoupání na vrchol!"

,,Abych z toho vrcholu pak nespadla."

,,Ale jdi ty, to se tobě stát nemůže."

Zvonek nad našimi hlavami se rozdrnčel

Už skončila třetí přestávka a čas se neskutečně vlekl. A ještě povleče, teď máme dvě hodiny Filinku.

,,Mimochodem....co u vás? Co plánují na vánoční koncert?"

Zamyslela jsem se. Joachim včera o něčem mluvil, ale...dozvím se to až dneska.

,,No..to ještě nevím." Pokrčila jsem rameny ,,Joachim to prý s námi dneska probere, co se jeho sboru týče."

,,A zpěvu? Neříkal nic?"

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Proč?" naříkala Margit ,,Proč nikdy nikde nezpíváš?" zeptala se mě jako bych jí snad mohla odpovědět

Pokrčila jsem rameny

,,Proč? Proč to dělá? Copak... existuje lepší zpěvačka než ty?"

,,Ehm...to bych asi úplně..."

,,Nebuď skromná." Řekla mi ,,Zpíváš krásně! Dobře..možná jsem neměla použít titul nejlepší, ale..."

,,Kdybych zpívala nějak krásně, tak by včera ředitelce nerozmlouval to sólo, co mi dala..."

,,Po...popočkej?!" zakoktala se Margit ,,Cože?"

Zacpala jsem si pusu. ,,Nic."

Zírala na mě s otevřenou pusou.

,,Řekni to ještě jednou." Vyzvala mě

,,Nic."

,,Ne, to předtím." Zamračila se

Vzdychla jsem.

,,Prostě...rozmluvil včera ředitelce jedno sólo, co mi dala..."

Margit se chytla za krk. Skoro vypadala, jako že to nemůže rozdýchat.

Chvíli se naštvaně popadajíce dech dívala před sebe a nebyla schopná říct jediné slovo.

,,Ten tvůj učitel..." začala