14. Degrem

9 1 0
                                                  

Předešlou noc jsme za neutichajícího deště dorazili do Degremu. Městečkem se vzhledem k pozdní hodině a počasí rozléhal klid a ticho.

Dům Esme stál na konci městečka. Byl to starý majestátný dům s několika útulnými místnostmi. Působil zvláštně a velice se k její osobě hodil. Upřímně jsem však neměla potřebu interiér více řešit. Ten den mi stačilo teplo, jídlo, suché šaty a postel...

*

Seděla jsem v prostorném obývacím pokoji a oknem sledovala Milouše, Yusufa a Graye, jak jdou směrem k lesu za Degremem.
Nejspíš potřebovali trochu času pro sebe, na vyvětrání a taky chtěli podrobněji probrat cestu k městu.

Kotník mě trošku pobolíval, ale Gray mě ujistil, že je to normální a za chvíli to přejde.

Do místnosti teď vešla Esme se stříbrným tácem s dvěma čaji a sušenkami.

,,Tak, když chlapi konečně vypadli, máme trochu času pro sebe," usmála se, položila tác na stůl a posadila se naproti mě.

Zalovila v kapse tmavé sukně a vytáhla plechové pouzdro s cigaretami.

,,Kouříš?"

,,Ne, díky."

Zapálila si. Já se chopila čaje a chvíli pozorovala tmavou tekutinu v šálku.

,,Takže prokletá dívka?"

,,A rovnou dvakrát."

Esme zvedla obočí a natáhla z cigarety.

,,Jako děti jsme si se sestrou hrávaly u pobřeží. Často. Jenomže ten den přišel příliv dřív. Já jsem stihla utéct, ale sestru vzala voda... Matka mě nejspíš nechtěně v závalu žalu proklela a když se dozvěděla o důsledcích v záchvatu strachu pak kledbu stočila na celý Vylkem. Nedalo se už nic dělat. No a teď mě někdo proklel podruhé. Nevím kdo, nevím proč, nevím za co. A vy? Sedláci vás označovali za čarodějnici."

Esme se pobaveně zasmála.

,,Tebe nazvali prokletoučarodějnicí. Ty jsi obyčejná dívka, kterou pronásleduje nešťastná minulost a já jsem mág. Lidé si moc rádi hrají s názvy, zvlášť pokud to může urážet a jde z toho strach."

Chvíli se odmlčela a uhladila ubrus stolu.

,,Podívej, budu přímá. Potřebuju vědět, co se tam u skal stalo. Gray by mi toho moc neřekl, v tomhle ho znám. Je tvrdohlavej jako mezek. "

Podívala jsem se nejistě z okna.

,,Daisy, zemřela mi tam dcera."

Otočila jsem se zpátky k obličeji Esme. Její černé oči se teď leskly, ale výraz měla stále pevný, s lehkým úsměvem a grácií.

,,První kletba se naplnila masovou vraždou ve Vylkemu, jak jsem již naznačila," začala jsem opatrně, ,,ta druhá se ozvala hned po jejím naplnění."

,,Slyšela jsi signum?"

,,Ne, byla jsem mimo. Milouš mě jaksi držel v limbu," napila jsem se čaje.

,,Yusuf mi ho potom pověděl. Znělo:

V té vesnici pod mlhou,
plesá smrt nad tebou.
Tam, kde byly dračí stopy,
Tam prochodila smrt si boty."

,,A to druhé?" zeptala se a natáhla z cigarety.

,,To druhé jsme slyšeli v lese, když jsme procházeli Zaphyřinu chýši:

Cursed ~ CZWhere stories live. Discover now