Cursed ~ CZ

15. Čaj s cigaretou

V noci jsem špatně spala. Poslední dobou se temnota stávala mým společníkem k přemýšlení. Neuspávala mě, ale nutila mě přemítat o všem možném a často nemožném.

* 

Spánek se další noc opět nedostavoval a tak jsem se rozhodla uvařit si jeden z výborných čajů, které si Esme sušila z vlastních bylin. Potichu jsem se přikradla do malé kuchyně a nahmatala zápalky na stole. Škrtla jsem a zapálila mohutnou svíčku. Plamen vrhl světlo na květované staré tapety a na ještě starší fotografie visící za mými zády. Z nich na mě shlížely cizí tváře, ale našla jsem mezi nimi jednu povědomou. Krásnou s jiskrnýma očima a havraními vlasy. Zaphiru.

Odtrhla jsem od ní oči a zalila čaj horkou vodou. 

*

Seděla jsem nad svíčkou, jednou rukou si podpírala bradu a druhou líně míchala tmavou tekutinu v šálku. Poslouchala jsem tikot starých hodin a mrzutý vítr z venku. Slyšela jsem v něm opakovat se slova starce v kovárně:

,,Je jako jedovatý plyn šířící se kolem. Ta kletba, kterou za sebou táhne začíná zabíjet nevinné, mladé, lid i zvěř! Takhle to nenecháme!"

Po páteři mi přejel mráz. Měla jsem strach, že vítr do noci přinese i jiná slova. Slova kletby.
Napila jsem se čaje, jako by to všechno jediný doušek mohl zahnat.

V rámu dveří se tiše objevil stín. Jako obvykle mě Gray pozdravil mírným kývnutím hlavy, šetříc slovy. Přišel ke stolu a v očích se mu odráželo světlo plamínku svíčky. Měla jsem chvíli pocit, že se mi jeho přítomnost zdá.

,,Noční pták?" zaplnil místo na prázdné židli.

,,Řekněme ranní ptáče s insomnií. A ty?" zeptala jsem se.

,,Řekněme havran."

Natáhl se pro plechovou krabičku s cigaretami a zápalkami. Vložil cigaretu na okraj úst a dal ruku se zápalkou nad svíčku. Tmu na chvíli rozjasnil prskající plamen. Hořící dřívko pečlivě přiložil ke konci cigarety a ledové oči zahřálo světlo plamene. Zápalku rychlým gestem uhasil, prsty uchopil cigaretu a vzhlédl očima ke mně.

Tak nějak mě jeho přítomnost a celý rituál zapalování cigarety dokázal uzemnit. Uklidnit.

,,Jsem to buď já, nebo oni," řekla jsem tiše, ale pevně.

Jemně vydechl kouř.

,,Buďto kletba zabije ostatní nebo mě," dodala jsem s pohledem upřeným ke svíčce.

Vytáhl cigaretu z úst a podal mi ji.

Shlížela jsem na smotaný kousek papíru s tabákem a potom jsem střelila k jeho očím.

,,Vím, že to nemáš ráda. Ale dnes v noci bude účinnější než čaj," pronesl polohlasem.

Převzala jsem cigaretu z jeho prstů a mírně potáhla. Dým mě zašimral v krku a prošel kamsi hlouběji do těla.

Vydechla jsem kouř zpátky až se plamen svíčky zachvěl.

,,V těžkých časech si musíš vybrat stranu. Nemůžeš být neutrální, milosrdná. Musíš tvrdě zvolit."

Ledové lesknoucí se oči, mě prořezávaly skrz naskrz.

Potáhla jsem znovu a vrátila mu cigaretu.

,,Tvrdě zvolit," opakovala jsem potichu.

Cítila jsem jak mi pod těmi slovy těžknou oči a rty. Položila jsem si ruku na hrudník, na bijící srdce.

,,Tvrdá volba tady často bolí."

Cítila jsem slzy v očích a hlavou mi projela myšlenka na prázdný Vylkem.

Pozoroval mě a zavrtěl hlavou. I on položil dlaň na svou hruď.

,,U tvrdé volby, nesmíš rozhodovat tady," přesunul ji k hlavě a prsty s cigaretou přiložil ke spánku, ,,ale tady. Pokud to uděláš naopak, zničí tě to ještě dřív než se rozhodneš."

Znovu mi podal ruličku s tabákem. Teď jsem zavrtěla hlavou já.

,,Proč mi v tomhle pomáháte, když ostatní klany utíkají pryč? A odpověď typu jsme lamači kleteb neberu. Tohle není každodenní kletba. Tohle je jako cesta k popravě."

Na chvíli se zarazil. Potom přejel pohledem po stěně poseté fotografiemi zašlých časem. Chvíli u nich zůstal, oči se mu zaleskly. Přesně jsem věděla, na který z obličejů se dívá.

,,Protože jsem někomu slíbil, že změním svět k lepšímu."

Měla jsem pocit, že jeho zhrublý hlas se na koci zlomil. Očima zůstával někde v minulosti. V bezbolestné minulosti, na kterou bolí pohlížet z přítomnosti.

Seděli jsme mlčky, každý sám se svou temnotou v zádech.