Můj nejlepší přítel je bůh lsti a falše || Peter a Loki

Panický záchvat / Vím, že je někdy těžké dýchat

Po večeři se svou tetou se Peterovi podařilo proplížit do pokoje s miskou jídla a doufal, že si toho May nevšimne. Mohl si vymyslet nějakou výmluvu, třeba ,pro případ, že budu mít v noci hlad a nebudu chtít přerušit vypracovávání domácích úkolů chozením dolů do kuchyně,' ale lhaní bylo vyčerpávající. Už tak jí lhal častěji, než by měl; o tom, že byl Spider-Man a teď to, že se potají stará o Lokiho v jejím bytě. Takže se jí snažil lhát co nejméně, jak to jen bylo možné. Naštěstí May neviděla, jak stoupá po schodech s miskou. To, že mu nepokládala žádné otázky, znamenalo, že on jí nemusí nic říkat. A to, že jí nemusí nic říkat, znamenalo, že jí nemusí lhát.

Přinejmenším Peter nelhal, když jí řekl, že dělá to nejlepší dušené. Bylo vážně vynikající, to musel Loki uznat. Ale nehledě na to, jak vynikající bylo, polykaní mu stále dělalo potíže. A Loki si nemyslel, že dobré jídlo zázračně zlepší jeho fyzický a psychický stav.

,Myslím, že je smutný. Jako fakt smutný" napsal Peter Nedovi a pozoroval, jak se Loki rýpe lžící v dušeném. Už je to téměř patnáct minut, co ji naposledy dal do pusy.

,Ukaž mu videa s roztomilými štěňaty. Když jsem smutný, vždy se na YouTube kouknu na videa s roztomilými štěňaty' odepsal mu Ned.

Peter zvážil, že by panu Lokimu strčil telefon před nos a nařídil mu, aby obdivoval, jak roztomilé štěně na videu bylo. Ale potom znejistěl. Nevěděl, jestli na Ásgardu měli šťeňata (když pomyslel na to, že by někdo vyrůstal na planetě, kde nejsou štěňata, nahnalo mu to husí kůži. Teď se za pana Lokiho cítil ještě hůř) a jestli pan Loki ví, co jsou to štěňata. Smutné. Bylo by to tak smutné a srdcervoucí.

Když ale viděl, jak panu Lokimu ukápla slza do misky s již studeným jídlem, věděl, že videa s roztomilými štěňaty jsou nezbytná.

„Hej, pane Loki," zavolal Peter. Loki se k němu otočil, jeho obličej byl zbaven všech emocí - kdyby Peter vygooglil definici slovního spojení ,mrtvý uvnitř', toto by byl určitě první obrázek, který by našel. „Něco Vám ukážu."

„Hm," byla jediná odpověď, které se Peterovi dostalo. Jen tichý zvuk, jako by to už Lokiho nemohlo zajímat méně.

Fajn, pokrčil Peter rameny. Otevřel svůj laptop a na YouTube napsal ,nejroztomilejší štěňata', poté obrazovku natočil k panu Lokimu. Chlapec pozorně pozoroval jeho obličej. Snažil se zachytit sebemenší změnu jeho výrazu. Výraz ,uvnitř mrtvý' se změnil na výraz s trochou zájmu. V očích mu zajiskřilo, už nebyly skleněné. Vykouzlil jemný úsměv.

Nebyla to sice velká změna, jen trochu změnil výraz, takže někdo, kdo ho neznal, by nic nepoznal. Peter ucítil, jak ho zahltil pocit radosti.

Štěňata pomohla.

~~~

„Jak je na tom Váš... ehm... krk?" zeptal se opatrně Peter. Snažil se najít správná slova, aby panu Lokimu nepřipomínal, co se stalo, ale bylo to zbytečné. Bylo jasné, že Loki si toho byl vědom pokaždé, když se nadechl. Když se Peter zeptal, Loki se na něj nejistě podíval. Automaticky zvedl ruku a zamířil s ní k hrdlu, ale když si to uvědomil, rychle s ní ucukl dolů. „Fajn," odpověděl nakonec krátce.

Byla to lež a Peter to věděl. Odkdy se bůh lží tak zhoršil ve lhaní, že ho dokázal prokouknout středoškolák? Pravděpodobně od doby, kdy už neměl žádnou chuť do života a nic ho nezajímalo. Peter si povzdechl. Věděl, že se pan Loki zotavuje, ale i tak to muselo pořád bolet. Peter se snažil něco vymyslet. Teta May měla polštář pod krk, který nikdy nepoužila. Nebyla to sice ortéza na zlomený vaz, ale lepší než nic.