w h a t e v e r

2

,,Snídaně!'' zakřičela Lea (paní Jung) z kuchyně a já opatrně vylezla z postele. Po včerejším pádu jsem spadla na nohu a doteď mě bolí. 

,,Dobrý ráno, beruško.'' usmála se a ukázala na místo vedle ní, kde už bylo připravené jídlo. Sedla jsem si a opatrně sledovala pána, který mě už od včerejška vraždil pohledem. 

,,Ty jsi ještě spala? To jsi neměla budík, nebo co?'' rýpl si. ,,Asi jsem ho neslyšela.'' zamumlala jsem a Hyolin se uchechtla. Věnovala jsem jí pohled a ta kráva se ještě arogantně usmála. 

,,Přijde mi, že v této době neslyšíš nic.'' vydechl si a odešel dřív do práce. 

,,V klidu, zlatíčko.. Promluvila jsem si s ním.'' pohladila mě Lea po rameni a já cukla. ,,Promluvila? Proto mi dal silnou facku?'' zase se mi pomalu hrnuly slzy do očí. Nenáviděla jsem to. 

,,To je na denním pořádku. Byla to jenom facka. Přece víš, že za každou špatnou známku se tohle stane. Musíš se začít učit.'' vytkla mi a posbírala všechno špinavé nádobí ze stolu. ,,Klasika'' odfrkla jsem a šla si obléct kabát. ,,Nebuď drzá, nebo dostaneš i ode mě! Už mě to nebaví tě neustále krýt!'' zvýšila hlas a já už to odignorovala. 

Rychle jsem vyběhla z domu a šla na zastávku. V autobuse Rachel nebyla, což nebylo zvykem. Nikdy nevynechala ani jeden den školy, vážně nikdy. Takže hned, jak jsem dojela do školy, tak jsem jí napsala.

Anyuri: Rachel? Kde jsi? 

Rachel: Nedokážu jít z domova.. Teď vážně ne. Můžeš se po škole stavit, prosím? Nevím, co mám dělat!

Anyuri: Jsi v pořádku? Stavím se.   *zobrazeno*

Hned po škole jsem běžela k Rachel. Bydlí ve stejné části Busanu, jako já, takže to mám vážně kousek. Zazvonila jsem a minutu se nic neozývalo. ,,Rachel, to jsem já! Any!'' řekla jsem u dveří a znovu zazvonila. Uslyšela jsem tiché kroky k dveřím.

,,P-P-Pojď'' zašeptala a pootevřela dveře. Byla celá bílá, rozcuchané vlasy a pyžamo od... krve? ,,To je krev?'' podívala jsem se na pyžamo a následně na její ruce, které byly od krve taky.

Měla na pokraji zhroucení. Nic neříkala a mávla rukou, že mám jít za ní. Vešly jsme do obýváku a na gauči ležel mrtvý otec od Rachel. 

,,C-Co se stalo?!'' byla jsem v šoku. ,,To není vše..'' šeptla a zavedla mě do pokoje, kde ležela v krvi její mladší sestřička i bratr. 

,,Kdo to byl?'' řekla jsem a rychle jí otočila, aby se na ně nedívala. ,,Nevím. Byla jsem zrovna na záchodě, když jsem slyšela tátu zakřičet bolestí, tak jsem se lekla.. Pak následně Soji a Suho.. Hledal i mě, ale zamkla jsem dveře a dělala, že tady nejsem.. Ale určitě o mě ví, Any. Vrátí se..'' začala vzlykat a já nedokázala věřit svým uším. 

,,To nemůže být pravda.. Třeba si myslí, že nikdo jiný není.'' snažila jsem se, ale marně. ,,Ví, že jsem tady i já. Běhal dlouho po bytu a hledal mě. Dvakrát něčím bouchl do dveří od záchodu a pak po několika minutách zmizel.'' stále brečela.. Čím dál víc.

,,Zkusí ti něco udělat a bude mít problém. Budeš u nás. O-Otčín to určitě dovolí, až zjistí, co se stalo.'' objala jsem jí a ona by objetí opětovala. ,,Sice jsem ho neviděla, ale podle všeho je velmi silný. Vím, že jsi dělala v Belgii bojové sporty, ale tohle je něco jiného.. A hlavně měl zbraň! Děkuju, že mě u sebe necháš. Čím dřív odtud vypadnu, tím bezpečnější to bude.'' zatřásla se, vzala klíče a rychle jsme utekly k nám domů, protože už se stmívalo. 

Doma jsme všechno vysvětlili a nakonec jí otčín nechal u nás a zavolal policii. Byl celou noc u Rachel v bytě a řešil to s nimi. Ani si nepamatuju, kdy přišel domů. 

Ráno mě vzbudila Rachel lehkým šťouchnutím. Otráveně jsem otevřela oči a ona mi hned zasvítila displejem od mobilu do obličeje - něco mi ukazovala. Zaostřila jsem a všimla si, že jsou to Korejské Zprávy.

,,V pátek kolem šesté hodiny ranní se v Busanu vloupal zloděj do bytu a následně zavraždil celou rodinu - jedna holčina dokázala utéct. Otisky nebyly bohužel nalezeny a nikdo ze sousedů nikoho podezřelého neviděl. Po vrahovi stále pátráme! Prosíme vás, aby jste dávali pozor a ujišťovali se, že máte zamčené dveře, dokud nenajdeme pachatele. Děkujeme!''

,,Žádné otisky..'' zašeptala a chtěla zase začít brečet. ,,Rachel klid. Tady jsi v bezpečí, dobře? To s tvou rodinou je mi líto a jakmile bude klid, tak půjdeme na pohřeb. Teď ale zůstaň doma. Nechoď ani do školy. Lea tu bude s tebou.'' uklidnila jsem jí.

,,Jsem ráda, že tě mám.'' řekla smutně a objala mě. Chvíli jsme se válely a pak jsme došly do kuchyně pro něco k jídlu. Hyolin byla u kamarádky a údajně jely na pláž. 

 Lea ještě spala a Hwan (pan Jung) taky. 

,,I tak se bojím.. Co když ví, kde jsem..'' zamumlala.

,,Pokud vás nesledoval, tak to neví.'' vyrušil nás hlas.